To se naštěstí během velmi krátké doby změnilo, dnes se o něm učí děti ve škole, což bylo před nějakými třiceti lety absolutně nepředstavitelné. Jak to ale vůbec začalo?

Od doby kamenné…

Nejstarší párování člověka, o němž máme jakžtakž přehled, sahá do paleolitu (800 000 až 100 000 let př.N.l.). Lze předpokládat, že se ženy (na rozdíl od mužů schopné mít neomezený počet orgasmů) neorientovaly jen na jednoho jedince, ale byly volně k „dispozici“ podle své chuti či kmenové potřeby.

V té době se naši prapředci živili sběrem rostlin či zemědělských produktů, a pokud jde o populaci, nebyla také nic moc. Když si začali zpestřovat jídelníček ulovenou zvěří, nemělo to jen důsledek, že netrpěli tak často hlady, protože je maso víc zasytilo, další výhoda spočívala v časové úspoře.

Díky tomu se zvyšovala populace, je totiž dokázáno, že čím kratší dobu člověk potřebuje k získání obživy, tím častěji dochází k souloži. Archeologické nálezy pak vyvrátily zažitý mýtus, že „slabé“ ženy pasivně čekaly v jeskyni či jiném příbytku na mužův úlovek.

Bylo tomu přímo naopak, podíleli se na něm minimálně stejným dílem, dokonce je mnohdy díky své vynalézavosti - například v kladení pastí - předčily, nakonec Diana není bohyní lovu náhodou. A právě ony si odcházely hledat partnera do jiné tlupy a přivedly ho do té své, což jim díky poznávání cizího prostředí dávalo intelektuální převahu.

Přemyslové oráčové

I děti měly důležitější - i rovnoprávnější - funkci, než kdykoli potom, každá ruka byla dobrá, a tak k obživě musely svým dílem přispět, což jim dodávalo pocit, který bychom dnes nazvali sebevědomím…

Úloha „pánů tvorstva" výrazně posílila až v neolitu (kolem roku 4 000 př. N. L.) díky převratné novince - pluhu. Díky přece jen větší fyzické síle, kterou orání vyžaduje, získali převahu, kterou potřebovali. Tento (dnes už zase téměř zapomenutý) nástroj zaznamenal obrovský průlom v historii lidstva, souvisely s ním i prvopočátky výroby, vznikaly doly, kovářské dílny, vodní mlýny.

To všechno postupně vedlo k oslabení autority žen. S tím, jak se počínají vytvářet přebytky, končí i systém rovnostářství, patřící ke strategii kmenového stylu života. Dochází k zakládání osad, později vesnic a měst, život ve skupině (rod, kmen) ztrácí význam.

Antika nastupuje

Současně výrazně vzrůstá důležitost osobního vlastnictví. Stojí za zmínku, že už v prvopočátcích vývoje, dávno před vznikem jakéhokoli náboženství byly zapovězeny sexuální styky mezi pokrevními příbuznými v přímé linii, přestože u zvířat princip chovu spočívá naopak v co nejužším spojování.

O důvodech se můžeme dohadovat. Předpoklad, že byly eugenické, vyvrací (kromě jiných kultur) dynastie egyptských faraónů, založené na vztahu bratra a sestry. Vzhledem k tomu, kolik tisíciletí úspěšně vládli, lze zpochybnit tvrzení, že „hříšným“ spojením dochází nezbytně k degeneraci rodu.

V antice manželství procházelo různými peripetiemi, existovaly dokonce čtyři formy, rozčleněné podle společenských tříd. Ženy byly bohy (?) předurčeny k tomu, aby rodily děti a vedly domácnost, do záležitostí mužů neměly právo zasahovat, jejich úloha zůstávala dominantní.

Většina mládenců uzavírala sňatek mezi 18 - 25 roky, dívky ve věku o deset let nižším. Ženicha vybíral otec nevěsty, o jeho rozhodnutí se nediskutovalo. Že dívka musela být panna, se rozumělo automaticky.
Největší reformou prošly vztahy za císaře Augusta, který se rozhodl výrazně posílit vliv rodiny, a to hlavně kvůli zvýšení populace a rozšíření impéria. Vydal zákon, podle nějž musely být všechny ženy v rozmezí od 20 do 50 vdané a muži od 25 do 60 let ženatí. Osvobozeni od tohoto údělu byli jen ti, kdo měli nejméně tři děti.

Křesťanství na scéně

Poprvé tak manželství významně ovlivnila státní moc, když vladař zohlednil „právo“ diktovat pravidla poddaným. Tuto taktiku převzalo a rozvinulo bigotní křesťanské učení.
Přitom sám Ježíš nežil nijak asketicky, určitě se stýkal s prostitutkami, neodsuzoval cizoložnice! Jenže jeho nástupce na zemi, misogyn Pavel z Tarsu (Svatý Pavel), skutečný tvůrce katolického náboženství, byl z jiného těsta…

Opovrhoval přirozenými pudy, chtíč pro něj představoval nástroj hříchu, razil teorii, že je nutné ho neustále zabíjet. Degradoval ženu na bytost podřízenou muži, připisoval ji celou řadu špatností, odvíjel je hlavně od scény s jablkem poznání.

Výrazně se u něj projevuje fenomén nenávisti k vlastnímu tělu a erotickým touhám. Pohlavní styk začíná být vnímán jako nemravný či přímo škodlivý! To, že se pod slupkou odříkání služebníci boží oddávali bezuzdným orgiím - a činí tak mnohdy dodnes - je už jiná věc.