Za studií jsme se učili, že lékař by nikdy neměl doporučovat alkohol. Jedná se totiž o návykovou drogu, která sice patří společně s nikotinem mezi společensky tolerované, ale o nějakém zdraví prospěšném účinku není možno diskutovat ani náhodou.

Kultivovaná neřest

Moderní doba však reviduje nejen vědomosti nabyté v obecné škole, ale v základech se otřásají dokonce i poznatky vysokoškolské. Tak třeba můj dědeček, praktický lékař promovaný před více než sto lety, považoval onanii za zhoubu lidstva.

Já se o šedesát let později dozvěděl, že tato činnost škodlivá vůbec není a dnešní medicína pokročila ještě dále – původně zatracovanou sexuální samoobsluhu považuje za počínání pro zdraví vysoce prospěšné a blahodárné.

Také alkohol je dnes už brán i oficiální lékařskou vědou na milost. Pochopitelně se nejedná o alkoholické destiláty, ani pivo není vědecky příliš chváleno, spíše jen mlčky trpěno. Ta zdravotní výjimka se týká především malých dávek vína.

Řekli byste, že je alkohol jako alkohol, „pijci“ vína jsou ale považováni za kulturnější, především proto, že konzumace tohoto druhu alkoholu je nejméně často spojena s kuřáctvím. Stačí jen porovnat kultivované prostředí vinného sklepa se zakouřenou putykou čtvrté cenové skupiny.

Už počátkem devadesátých let minulého století byl vědecky popsán takzvaný francouzský paradox. Francouzi příliš nedbají na životosprávu, vůbec necvičí, požívají tučná jídla, ale přesto mají nejméně infarktů na světě.

Francouzi ukazují cestu

Průměrný Francouz má zhruba třikrát menší pravděpodobnost, že umře na infarkt, než stejně starý Američan. S největší pravděpodobností je to způsobeno tím, že první vypije ročně průměrně 67 litrů vína, zatímco druhý zkonzumuje s bídou 6. Francouzi pijí víno hlavně k jídlu a – jak jinak - denně.

Pravidelní konzumenti vína projevují zřetelně nižší sklony k srdečně cévním onemocněním, tato záliba vede k prokazatelným krevním změnám, které tento jev dostatečně vysvětlují. Optimální dávka je cca čtyři deci vína denně pro muže a o něco víc než polovina této dávky pro ženy.

Absolutním požadavkem je každodenní konzumace; občasné napití, třeba jednou nebo dvakrát týdně, nestačí. Denní dávka by pak neměla být vyšší než 6 – 7 deci a naprosto nepřekročitelným požadavkem je věk konzumenta nad 18 let.

Pravidelné pití malých dávek vína však neúčinkuje příznivě jenom na srdce a cévy, blahodárný účinek zaznamenává i lidská sexualita. Víno rozvazuje jazyk, dodává odvahy, odstraňuje komunikační zábrany. Nemusí to být ovšem vždycky ku prospěchu věci.

Alkohol totiž často slouží jako jakési morální alibi pro dámy. „Střízlivá bych to nikdy neudělala“, zaznívá tak často z úst svedené a opuštěné. Jinak se však víno vyznačuje sexuálními klady. Především prodlužuje dobu vzrušivosti, což zejména vítají jedinci postižení předčasnou ejakulací.

Víno v malých dávkách neškodí…

Příliš krátké vzrušení provázené překotným vyvrcholením popisoval přece už Bohumil Hrabal v Ostře sledovaných vlacích; chudák Miloš Hrma však netušil, že dvě deci vína by mohly jeho sexuální handicap odstranit. A ještě jedna zpráva z poslední doby: malé dávky vína usnadňují a zlepšují ženskou orgastickou schopnost.

Moderní lékařská věda se tak vrací k prastaré biblické moudrosti. Starý zákon považuje víno - spolu s vodou, ohněm, železem, solí, moukou, mlékem, medem, olejem a šatstvem – za jednu z deseti základních potřeb člověka. Podle jiného biblického citátu je víno „Hospodinovým darem těm, kdož jsou truchlivého ducha“ (Př 31, 6).

Také sexualita bývá považována za základní znak lidství, rozhodně potřebnější než je třeba med a olej. Dnes bychom na prvním místě asi jmenovali kyslík, který je však v Bibli neznámý.  Bez kyslíku přežije člověk sotva několik minut, zatímco bez sexu třeba i celý život.

I když mnozí tvrdí, že takový život za mnoho nestojí a trochu se to táhne. Měli bychom zcela jasně rozlišovat věci k životu nezbytné a věci život zpestřující, zušlechťující a zkvalitňující. O zařazení vína a sexu k těm druhým už dnes není možno pochybovat.