Nejvíc nevěstinců bylo od nepaměti situováno do přístavních oblastí, ovšem ne jen proto, aby povětrné ženštiny vyhověly námořníkům, po dlouhé plavbě nažhavených na pohlavní styk. Ležely totiž na okraji města, nebyly zalidněné, což této činnosti  nejlépe vyhovuje.

Nevěstince pro chlapce

Jen v jediném starověkém státě - Spartě - prostituci neznali. Důvod spočíval hlavně v rovnoprávnosti obou pohlaví, žena prostě mohla být svému choti kdykoli nevěrná (stejně jako on jí) bez toho, aby za své „provinění“ nesla následky jako třeba v Řecku či Římě.

Tam se navíc netrpěl předmanželský sex, takže svobodní muži (kromě riskantního svádění vdaných žen) jinou možnost ani neměli. Chlapcům pak byly návštěvy veřejných domů vřele doporučovány - i mnohem dřív, než začali ejakulovat - a to vlastními rodiči!

Schvalovaly to i morální autority, například Seneca, Cicero, Cato. Je zaznamenána scéna, kdy ten na nezralého mladíčka, opouštějícího hnízdečko lásky, pochvalně volal: „Ano, tomu se říká ctnost!  Sem, hoši, máte chodit, když vás říje rozehřeje.“

Už v té době také existovaly na tuto profesi živnostenské listy a majitelé odváděli státu daně - právě z nich postavil v Aténách Solón chrám bohyně Afrodíty! Ani císař Augustus se v poměrně striktních zákonech na podporu rodiny proti prodejné lásce nepostavil.

Mnozí vládci ji odsuzovali, jiní zase potají vyhledávali, občas se potomek prostitutky dokonce proslavil a vystřídal na trůně svého urozeného otce.  Ty ovšem byly už tehdy omezovány, nesměly se provdat za svobodného občana (později raději už jen za senátora).

Bordeltáta papež

Aby se odlišovaly od počestných paniček - ty si k nim ale velmi často chodily pro rady! - musely mít zahalený obličej a nahé tělo (v Babylonu) v Římě zase nenosily ženské šaty (štólu), ale tógu, což byl paradoxně i mužský patricijský oděv. Nosily povinně i tiáru, či mitru, tyto pokrývky hlavy si s nimi ovšem dnes už vůbec nespojujeme.

Řekové zase vyžadovali, aby měly na blond obarvené vlasy a přezku na rameni. Stejné to bylo i později, ve středověku (florentské děvky musely mít zlatý zvoneček na klobouku, vídeňské žlutý šátek, ty z Lipska stuhu stejné barvy, atd).

Mělo to jistou symboliku, tato barva nebyla spojována se sluncem, ale sírou, která patřila k hlavním atributům ďábla. Od jedenáctého až do konce patnáctého století nebyla kupodivu prostituce - i přes bigotní názor katolické církve na sexuální praktiky - téměř nikde v Evropě zakázána!

K majitelům domů lásky patřili bohatí měšťané, šlechtici, ale i obce, kláštery, či samotný papež! Nechvalně známý chlípník v šarlatovém rouše Sixtus IV. dostával z každého, který nechal postavit - a že jich bylo -  20 000 dukátů ročně na daních!

Když do německého Ulmu přijel v roce 1435 císař Zikmund (liška to ryšavá) dal mu magistrát k dispozici městský bordel a také právě tam se konalo uvítání a oslavy - později v dopise, jehož originál se zachoval, za tuto poctu (!) poděkoval.

pokračování příště