Pornografie a literatura

Přestože písemný projev není tak letitý jako výtvarný, i zde náznaky, pornografie lze najít už ve starověku. Především některé milostné dopisy z té doby jsou tak plné vášně a smyslnosti, že by mohly být (po úpravě stylu) klidně uveřejněny v jakémkoli dnešním pornomagazínu. Nepsali je však nějací prostí občánkové (ti to ostatně ani neuměli) ale velcí filozofové či učenci té doby, Seneca, Platon, Petronius a jiní.

Své sexuální představy či touhy popisovali do nejmenšího detailu, neexistovalo tabu. Kromě psaníček se erotické fantazie nejvíc objevovaly v soukromých denících, což už se ovšem netýká jen antiky – viz příklad Karla Hynka Máchy. V novodobé literatuře, ovlivněné měšťanským vkusem i cenzurními zásahy církve, se logicky s pornografií až tak často nesetkáváme. I přesto vycházely (tajně a vlastním nákladem) povídky či romány s touto tématikou, kolující mezi úzkým okruhem lidí.

Bohužel se jich zachovalo velmi málo, je ale dobře známo, že mnohé byly z pera nadějných autorů, kteří je psali pro peníze. Když se později proslavili, je jasné, že nechtěli být spojováni s psaním „čuňačinek“, přesto lze podle stylu často odhalit pseudonym, pod nímž se ukryli. Byli i spisovatelé, co psali na hranici tehdejšího vkusu i zákona - což se netýká jen sexu - a příliš netajili ani své „literární poklesky“ z mládí, například Maupassant a Balzac.

Pornografie a dramatické umění

V divadle nehrál prim sex, milostné vášně byly zasazeny do širšího kontextu lidských, ale především rodinných tragédií. Drtivá většina z dodnes uváděných dramat (včetně oidipovské trilogie a děl Shakespearových) pojednává především o incestních vztazích - rodičů a dětí nebo sourozenců - vraždách otců či matek. Občasné pokusy přenést díla - alespoň připomínající pornografii - na „prkna, která znamenají svět“ neskončily úspěchem, tedy až do loňska kdy se idol mládeže Daniel Radcliffe alias Harry Potter objevil v inscenaci Equus, postavené na milostném citu člověka a koně zcela nahý.

Kolik diváků (tedy spíš divaček) přišlo na představení jen proto, aby spatřily penis svého miláčka a mohly obdivovat jeho postavu se sice neví, ale kdyby ji hrál někdo jiný, asi by takový úspěch neslavila. Výrazný sexuální náboj - pochopitelně bez obscénních prvků - mají však i baletní představení, neustálý kontakt krásných mužských a ženských těl (navíc v přiléhavých trikotech, v nichž přitažlivé tělesné proporce ještě vyniknou) působí na mnoho lidí vzrušivě. Erotický účinek umocňuje i podmanivá hudba, která (stejně jako milostný motiv) bývá nedílnou součástí těchto děl.

V každém veřejně předváděném pohlavním aktu jsou také zastoupeny pantomimické prvky. Jen výjimečně se totiž při jeho praktikování setkáváme s mluveným slovem, s výjimkou vzdechů a tlumených výkřiků, ať už skutečné či předstírané rozkoše. Prim hraje mimika obličeje, pohyby těla (nejen kopulační) vzájemné doteky. I když se toto srovnání může zdát poněkud nesmyslné, a pro obdivovatele pantomimy asi i urážlivé, je fakt, že určitá podobnost mezi pornografií tímto druhem umění je.