Pornografie a výtvarné umění

Erotické či skatologické kresby na zdech jsou stejně staré jako samo lidstvo. Najdeme je na nástěnných jeskynních malbách z doby kamenné - napříč všemi pěti kontinenty. Pornografické motivy se ve velkém měřítku objevují na antických nádobách, vázách a další keramice, ne však nutně mezi páry různého pohlaví.

Především vzájemná felace či anální penetrace dvou - ale i několika - mužů patří k častým námětům, stejně jako koitus se zvířetem. Zde je ovšem třeba podotknout, že v tomto případě nešlo o druh zoofilní pornografie.

Tyto kresby měly především mýtický význam. Řečtí bohové - včetně nejvyššího, Dia - se nevyhýbali takovým kontaktům. O podobném spojení vyprávějí téměř všechny staré pověsti popisující kentaury a jiné křížence, bytosti zrozené z takové lásky byly často považovány za polobohy.

Symboly a realita

Jen tak mimochodem, proslulá Aeskulapova užovka (symbol lékařské etiky) byla hadem, který v jemu zasvěcených chrámech sloužil ženám k pohlavnímu styku...
Naprostá otevřenost a volnost při volbě námětu uměleckých děl se změnila poté, co světskou a částečně i politickou moc ovládlo katolické náboženství se svými bigotními názory na sex a tělesné potřeby vůbec.

Více než tisíc let nesmělo být výtvarnými prostředky znázorňováno nic, co by i jen zdánlivě zavánělo erotikou, včetně nahého lidského těla - s výjimkou, kdy šlo o součást biblického výjevu.

Michelangelo, Leonardo a mnozí další mistři sváděli s klérem vysilující boj o svá díla. Aféra, kdy španěl Velazquéz musel na nátlak kléru "obléci" postavu Maji svém obraze jer dostatečně známá.Můžeme se dohadovat, kolik pláten museli malíři předělat tak, aby odpovídala ideologickým nárokům církve, stejně jako o tom, co by mohli vytvořit za skvosty, kdyby jimi nebyli svázáni.