Pornografie v dějinách

Jelikož staří Řekové či Římané neviděli v placeném pohlavním styku nic špatného - ono na něm také nic špatného není - brali jeho popisování či jiný způsob prezentace za přirozenou věc, v podstatě šlo o jednu z forem básnického umění.

Vzhledem k tomu, že účelem bylo objevování rozkoše ze sexu, hledali způsoby i pozice, jak ho učinit ještě zajímavějším a vzrušivějším. A nejlepším učitelem je vždy ten, kdo má nejvíc zážitků či informací.

Navíc „nestarší řemeslo světa“ nebylo považováno za nepočestné, na trhu či jiných místech s lehkými ženami běžně navazovaly kontakt počestné paničky, aby získaly nové zkušenosti, díky nimž mohly lépe vyhovět svým protějškům.

Řím: Manželky se znaly s milenkami

Ve vysoce tolerantním Římě nebylo neobvyklé, aby manželky znaly všechny milenky svého chotě. Některé byly i důvěrnými přítelkyněmi, vyměňovaly si nejen poznatky vedoucí k co nejlepšímu prožitku z milování, ale dávaly si i dárky!

Promiskuita nikomu nevadila. Seneca měl dokonce za to, že Římanka, která má jen dva amanty, je výlupkem ctnosti! Naopak pro muže platilo za pohanu, když alespoň jedné ženě neplatil "roční příspěvek".

Zajímavé je, že ani pánové tvorstva nenahlíželi příliš přísně na nevěru svých drahých poloviček. Jeden z nejmoudřejších římských panovníků, císař Marcus Aurelius několik milenců své ženy (Tertullia, Orfitta a Moderata) místo potrestání naopak pozdvihl do čestných postavení!