Římskokatolická církev uctívá Památku zesnulých od 10. století. Položením květin na hrob či zapálením svíčky se projevovala víra ve věčnost a duše zesnulého tak žila dál, ačkoliv ne na pozemském světě. Tento zvyk se udržuje dodnes, ale lidé často "odbudou" živé květiny umělými nebo dokonce plastovými svíčkami s falešným "umělým" plamenem.

Na dušičky se také konají mše a duchovní obřady vedené kněžími. Co je ale zajímavé, je fakt, že povětšinou svátek zemřelých slaví (dodržují) i ateisté, ne jen věřící. Tudíž víra či nevíra nehraje (jako u vánočních svátků) roli, což se ukazuje jako pozitivní, protože se tak alespoň v tuto dobu formuje jednota lidského smýšlení a jednání v duchu dobré myšlenky. 

  Památka zesnulých | zdroj: ThinkStock

Tzv. modlitba za zemřelé má jednu z nejdelších křesťanských tradic. Pronáší se již od roku 998, kdy byla zavedena clunyjským opatem Odilem.

Proto nezapomeňte i Vy zapálit svíčku a uctít tak ze srdce památku na Vaše blízké zesnulé. Některé tradice by se zkrátka měly dodržovat bez ohledu na víru, sociální rozvrstvení či dobu morálního úpadku ve společnosti.