Zkuste v naší krásné ateistické zemi říct, že studujete na církevní škole. Známí obrátí oči v sloup, kamarádi ze sebe vyrazí: „Cože? Ty? Proč?“ a část z nich se vzmůže jen na grimasu s otevřenou pusou a vyvalenýma očima.

Ze záhadných důvodů mají církevní školy tuze špatné renomé a jejich studenti jsou za cvoky. Pojďme si objasnit pár mýtů a otázek, které k tomuto tématu vztahují.

1) Jednoho dne z nich budou jeptišky a mniši

Co by taky jiného mělo vyrůst z lidí, kteří navštěvují školu zaštítěnou církví? Jistě už se na to připravují během školní docházky. Hávy, kutny, růžence a závoje zaručeně suplují školní uniformu. Ale teď vážně. Takhle to na církevních školách nechodí. Žáci chodí oblečení dle svého vkusu a nálady a z absolventů se běžně stávají stavaři, IT specialisté, lingvisti i lékaři. Nejste přesvědčeni? Tak to pro vás máme omyl číslo dva.

2) Všichni jsou (fanatičtí) věřící

A kde byste chtěli v České republice sehnat tolik věřících, aby zaplnily více než 19 gymnázií a 13 dalších středních škol? To je takřka nemožné. Například na plzeňském Církevním gymnáziu tvoří nadpoloviční většinu nevěřící studenti. Samozřejmě to chce jistou dávku tolerance mezi studenty a jejich ochotu přiučit se novým věcem, které se vztahují k církevnímu světu.

3) Mají divné předměty, divné výlety a divné učitele

Ochota přiučit se novým věcem se vztahuje především k religionistice – předmětu, který se zabývá studiem náboženství. Předměty tohoto typu jsou povinné, ale nikdo není přesvědčován ke změně názoru nebo vyznání. To potvrzuje i studentka Bára ze školy pod záštitou pražského arcibiskupství: „Nikdo nás k ničemu nenutí, máme tam sice nějaké předměty, které se toho týkají, občas k nám chodí farář a zve nás na různé přednášky, ale nikdy nám neřekl, že musíme.“

Výjimkou nejsou ani kaple umístěné v budově školy, kde se konají mše. Některé školy pořádají i takzvané meditační dny k posílení třídního kolektivu a rozvoje nejen mezilidských vztahů.

Poslední zvláštností z tohoto soudku je také to, že na chodbách školy můžete potkat třeba mnicha, řádovou sestru nebo pátera. Ti mají na starosti již zmíněné předměty související s náboženstvím a vírou, popřípadě slouží mše a také se věnují duším svých studentů.

4) Neví, co je antikoncepce, netuší, co je sex

Učí se o náboženství, rozebírají Boha a nezbývá jim čas na sexuální výchovu, o antikoncepci mají určitě učitelé zakázáno mluvit. Pozor! Zase chyba! Samozřejmě záleží na škole a konkrétním pedagogovi, ale tomuto tématu je těžké se vyhnout. Kdyby tuto kapitolu učitel přeskočil, zvídaví puberťáci by se zaručeně zeptali. A tak učitelé vypráví, popisují, doporučují ochranu a případně si na pomoc pozvou dalšího přednášejícího. Třeba na téma AIDS.

Bohužel existují i výjimky, na což si stěžuje Šárka z Biskupského gymnázia: „ Když nám bylo 15, bylo nám řečeno, že jakákoliv antikoncepce je vražda a že pokud nechceme děti, máme si počítat dny cyklu. A doufat, že jsme dobré v matice.“

5) Jsou to naprostí svatoušci bez hříchu

Současná vysokoškolačka a bývalá studentka Církevního gymnázia Jarmila vzpomíná na údiv svých kamarádů: „A cože, ty piješ a kouříš? A cože, vy jste chodili o volných hodinách do hospody za rohem?“

Co k tomu dodat. Snad jen, že ani hospodští v okolí církevních škol nemusí plakat nad výdělkem, mají totiž dost často plný lokál. Holt volné hodiny jsou volné hodiny.

6) Víra ovlivňuje probíranou látku a zkresluje ji

O tom, jak vlastně vznikl ten náš báječný svět, se vědci přou ještě teď. Nikdo nic neví přesně, každý jen tuší, tipuje, hádá a předkládá svá nová řešení této zapeklité otázky. A nebojte se,církevní školy žádnou z významných teorií nezamlčují. Stejně jako v ostatních předmětech.

7) Neznají jinou knihu, než je Bible

Bible se dá sice pořídit i v kapesním vydání a nezabere tedy tolik místa, ale přiznejme si – málokdo ji nosí stále sebou a velmi málo lidí ji celou přečetlo. Mnohé pasáže z Bible jsou krásně napsané, v té knize je bezesporu popsané velké množství mouder, ale není to zrovna kniha, na níž by byly postavené hodiny literatury církevních škol.

zdroj: tisková zpráva

Bible, její vznik, obsah a vliv, se probírá na hodinách k tomu určených, například při již zmíněné religionistice. Hodiny českého jazyka a literatury se věnují literatuře od vzniku prvního verše až po současné moderní žánry. Neexistuje žádná černá listina se zakázanou literaturou.

Více naleznete na StudentPoint.cz.