A byla to právě ona, kdo upozornil svět na tento kriticky ohrožený druh a kdo vyvrátil mýtus o gorilách jako o divokých bestiích. Fosseyová, známá i díky životopisné knize a filmu Gorily v mlze, také založila mezinárodní fond na pomoc gorilám.

"Zvířata se zpočátku divila, co je to za tvora, který se chová jako gorila. Pak ale moje počínání přijala, i když mně samotné nepřipadalo příliš důstojné: například když jsem si rytmicky poklepávala na hlavu či okusovala divoce rostoucí celer," popsala Fosseyová své sbližování s gorilami v africkém horském lese. Napodobovala jejich zvuky i posunkovou řeč a skláněla hlavu, aby nebyla vyšší než vůdce skupiny.

Přitom každý dospělý gorilí samec by byl schopen ji bez problémů zabít. Nejstarší z nich si ale na ni zvykli a pak její přítomnost akceptovala celá skupina. Fosseyová se stala členkou gorilí tlupy a mohla tak vyvrátit do té doby všeobecně přijímané přesvědčení o jejich bestialitě. Její výzkum přinesl důkazy, že gorily jsou inteligentní, ostýchaví a společenští tvorové.

Dian Fosseyová se narodila v San Francisku, vystudovala ergoterapii na Státní univerzitě v San José a poté pracovala v několika nemocnicích. Život se jí změnil v roce 1963, když za vypůjčené peníze na vlastní pěst vyrazila do Afriky. Tam se seznámila mimo jiné s renomovaným britských archeologem Louisem Leakeym, který jí vyprávěl o práci Jane Goodallové. Tato anglická přírodovědkyně od roku 1960 studovala ve volné přírodě v Národním parku Gombe v Tanzanii šimpanzy.

Nesouhlasila s odchytem goril do zoologických zahrad

V roce 1966 získala Fosseyová finance od společnosti National Geographic a Nadace bratrů Wilkieových na výzkumný program v Kongu, odkud byla ale kvůli politické situaci nucena přesídlit do sousední Rwandy. Tam v září 1967 založila v nadmořské výšce 3000 metrů v sedle mezi vulkány Karisimbi a Visoke výzkumnou stanici Karisoke. Z této základny, jež se původně sestávala jen ze dvou malých stanů, pak vyrážela mezi gorily.

Bojovat musela Fosseyová ale nejen s nepříznivými podmínkami deštného pralesa, ale též s úřady a pytláky. Nesouhlasila totiž mimo jiné s odchytem goril do zoologických zahrad, protože ten často vedl k vyvraždění téměř celé gorilí rodiny. Kromě toho, že Fosseyová považovala držení zvířat v zoo za neetické, je faktem, že gorily horské v umělém prostředí dlouho nepřežijí. Fosseyová též odmítala turisty v tamním národním parku, neboť gorily se snadno nakazí lidskými chorobami a umírají i na chřipku.

Válku pytlákům se zbraní v ruce vyhlásila Fosseyová poté, co bylo po Novém roce 1978 nalezeno tělo jejího oblíbeného gorilího samce Digita - bez hlavy a rukou, jež byly tehdy žádaným artiklem jako popelník. Týž rok také založila mezinárodní fond, původně jako Digitův fond, jenž měl zpočátku zejména získávat peníze na hlídky chránící gorily před pytláky.

Byla ubitá mačetou

A zřejmě právě boj s pytláky se Fosseyové stal osudným. O Vánocích roku 1985, 26. prosince, byla nalezena ve svém horském příbytku ubitá mačetou. Okolnosti její smrti nebyly objasněny a totožnost vrahů zůstává neznámá. V prosinci 1986 odsoudil soud ve Rwandě v nepřítomnosti za vraždu Fosseyové jejího někdejšího asistenta Wayna Richarda McGuira, který ale vinu popřel.

Dian Fosseyová byla pohřbena nedaleko své někdejší výzkumné stanice vedle hrobů svých milovaných goril v pohoří Virunga. To se rozkládá na hranicích Konga, Rwandy a Ugandy a je jediným domovem goril horských, jejichž počet se dnes odhaduje asi na 400 jedinců. Někteří primatologové k nim řadí také asi 300 goril bwindských, které žijí v ugandském národním parku Bwindi a od goril horských se příliš neliší.