V Osmotéce se podle francouzského listu Le Monde nachází 1800 parfémů, z nichž 400 už dnes neexistuje.  Několik voňavkářů se tam snaží podle původních receptur připravovat vůně minulosti, např. "královský parfém", který je ve sbírce nejstarší a jehož recept zaznamenal Plinius Starší (23-79). Vyráběl se na základě medu, skořice a hřebíčku.

S použitím všech potřebných ingrediencí,  jako vorvaní ambra, bobrovina, cibet nebo tonkinské pižmo (některé dnes již evropské regule zakazují), oživují také „vodičku“ královny maďarské ze 14. století s výraznou notou kafru a rozmarýnu nebo kolínskou, kterou v letech 1815 až 1821 používal Napoleon na ostrově svaté Heleny.

Všechny receptury jsou pečlivě uchovávány v sejfu jedné versailleské banky a Osmotéka nemá povolení zapomenuté nebo zmizelé parfémy prodávat. Návštěvníci, vpouštění po malých skupinách, se zachvívají, když vdechují nejdražší voňavku na světě, Joy, kterou v roce 1935 vytvořil Jean Patou na bázi růží a jasmínu. Navíc se mohou dozvědět zajímavé historky ze salonu Chanel, např. jak vznikla „nový verze“ tohoto slavného parfému.

Na bílém papírovém podnosku mohou objevit taky Fougere Royale, jejímž zaníceným vyznavačem byl Guy de Maupassant, uhrančivou Cotyho Rose Jacquminot z roku 1904, Millotovu Crepe de Chine (1925), rozkošnou Iris Gris Jacquesa Fatha z roku 1947, opojnou Cuir de Russie Coco Chanelové z roku 1925 nebo velmi současnou Fruit défendu, první voňavkářskou kreaci spojenou s módním salonem. Je od Paula Poireta z roku 1914.