"Nestydím se za nic, co jsem v té době dělal. Měl jsem smůlu, že jsem se narodil v roce 1960 a stal se součástí osmdesátých let a normalizace. Přitom jsem nedělal budovatelský songy, ale písničky o přátelství, o lásce, o tom, že chceme žít nonstop. Mají úspěch i dneska, to nemá s režimem nic společného," říká Michal David na otázku MF Dnes, proč si ho většina lidí spojuje s Husákovou generací.

Ačkoli se objevují hlasy, že jeho hudba režim do jisté míry ospravedlňovala, i David musel chodit před schvalovací komise. "Všechny písničky, které jste chtěla natočit a vydat, procházely kolečkem posudků, seděl tam básník a textař Václav Hons a ten ty texty cenzuroval. A hodně nám jich vrátil - i když třeba písnička Třetí galaxie, kde zpívám o smogu a ekologické katastrofě, mu unikla," vysvětluje autorce rozhovoru David.

Nikdy nevstoupil do komunistické strany, z Pionýru ho vyhodili

"Vždycky jsem byl trochu sólista. Z Pionýru mě hned vyhodili a do Svazu mládeže jsem se už vůbec nedostal. Z Pionýru mě vyhodili, protože jsme někde stáli, měli pionýrské šátky a mně to připadalo hrozně blbý. A tak jsem jedné holčičce, co přede mnou stála, na ten šátek namaloval dámský přirození. Oni mě pak za to vyhodili a byl jsem takzvanej pionýrskej štátskripl, prostě nepoužitelný," vzpomíná David.

"Abych řekl pravdu, mám totální okno do svých osmi let. Možná je to tak lepší. Až do těch osmi let, kdy jsem s mámou odcestoval do Itálie, mám střípky vzpomínek," vysvětluje, proč nemůže říct, jak si z dětsví pamatuje tátu, který byl režimem odsouzen k jednomu roku vězení poté, co se pokusil emigrovat. Později se mu přece jen podařilo utéct na Západ.