Malá lekce genetiky

- Ženy autor: red

„To dítě je celá máma“ (táta). Kdo z nás toto zvolání někdy nezaslechl? Na druhou stranu, když zlobí, zaznívá stejně tak často nevěřícná otázka: „Po kom, proboha, je?“ Rozdělení napůl

zdroj: Archiv

Odpovědi nám dává genetika, ta se stala jedním z nejrychleji se rozvíjejících vědních oborů. A to byl důvod, proč jsme navštívili RND.r Marka Minárika Ph.D, který (se svým týmem) zabývá v laboratořích společnosti Genomac zkoumáním struktury DNA. Podle něj patří k nejfrekventovanějším test paternity.

O ten mají pochopitelně zájem hlavně otcové - zvlášť poté, co se před časem přišlo na záměnu novorozence v porodnici. „Populární“ jsou i ty, co pomohou ještě před narozením vyčíslit pravděpodobnost výskytu dědičných chorob (fenylketonurie, cystická fibróza, hemofilie aj.) A také Genograf, který vystopuje vaše prapředky až k tomu úplně prvnímu (jeho součástí je i mapka, v níž je zakresleno, kde všude žili).

Získáváme geny vždy ve dvou kopiích – první ze spermie otce, druhou z vajíčka matky, přičemž jejich velká část existuje ve dvou verzích – dominantní a recesivní. Přestože tedy v sobě neseme genetickou informaci, která má dvě zcela rovnocenné části, navenek se velmi často projeví pouze dominantní. Takže pokud získáme více dominantních znaků po jednom rodiči, jsme mu více „podobní“, než rodiči druhému, přesto, že i od něj máme procentuelně naprosto stejnou část DNA.

Míchání genů

Rovnocenný poměr od našich rodičů ale nemusí být nutně zachován v té části DNA, kterou my pak předáváme dál, svým dětem. Může se tak lehce stát, že naše vlastní spermie či vajíčka mají více genů z jedné či druhé sady našich rodičů a náš potomek z nich vzniklý, tak může mít většinu genů pouze od jednoho.

Jinými slovy, přesto že dítě je vždy z poloviny otec a z poloviny matka, může být teoreticky v té jedné polovině vše od babičky a nic od dědečka, či naopak (tedy ze stejné strany). Základním principem dědičnosti je totiž jakési náhodné míchání genů, ke kterému dochází při vzniku spermií a vajíček.

Shrnuje v kostce doktor Minárik základní principy, na nichž je založena genetika. Z  dotazu, zda tedy mají geny dominantnější vliv než výchova, případně prostředí, je však poněkud na rozpacích.

O tom se vedou spory už dost dlouho a jednoznačný závěr zatím chybí. Ke kontrastu mezi naučenými vzorci chování a geny dochází velmi často v pubertě, kdy vliv rodiny poněkud slábne, a o to silněji na adolescenty působí jejich vrstevníci.

Výchova kontra geny

Ti v nich mohou „objevit“ určitou dispozici a oni se poté začnou věnovat činnosti, o níž do té doby třeba nejevili zájem - jedním z poměrně častých případů je umělecký talent. Rodiče - i prarodiče - obvykle bývají překvapeni, uvažují, „po kom to mají“ a neuvědomí si, že klidně i po nich, jen oni nenašli nikoho, kdo by je inspiroval a tím v nich toto nadání pomohl rozvinout.

Vrozené prvky zaznamenáváme zejména u temperamentu - obdobná míra extroverze či introverze, emocionální prožitky, rychlost reakce, intenzita emočního prožívání, citlivost na určité podněty, či rozumových schopností - inteligence, koncentrace, shodné typy paměti, styly učení.

Zajímavá situace je u dětí rodičů trpících některou z forem závislostí (např. alkoholici, notoričtí hráči, aj). Jejich genetická složka totiž vykazuje silně dominantní charakter, takže se většinou brzy projeví. Potom záleží na tom, zda jí propadnou, či ji okolí včas rozpozná. Takový člověk může být i přísným doživotním abstinentem.

Podobné, i když obvykle ne tak vyhraněné, to bývá i u kuřáků. I když výchova má zcela jistě na formování osobnosti člověka velký vliv, pokud se dostane do přímé konfrontace s geny, mají navrch.

Co všechno se dědí?

Zajímavé souvislosti přineslo zkoumání jednovaječných dvojčat, rozdělených po narození a žijících často v nesouměřitelných podmínkách - například jedno ve slumu a druhé v přepychu. Zjistilo se totiž, že okolí nemělo ani po letech žádný vliv na jejich schopnosti, mají stejné IQ, velmi podobně reagují na určité situace a stejně tak je i řeší!

Pokud jde o to, co všechno se dědí, výčet je poměrně dlouhý: Výška a do jisté míry i hmotnost - především předpoklady k obezitě - barva očí a vlasů, sklony k plešatosti. Dále tvar ušních lalůčků, prstů, včetně brachydaktylie (krátkoprstosti), levorukost, daltonismus (barvoslepost), množství pigmentu v kůži aj.

Toto všechno jsou „vnější“ znaky, kromě nich ovšem existují i vrozená onemocnění, za všechny lze jmenovat sklony k vytváření krevních sraženin s ní u žen související riziko opakovaných potratů. Dědičnou povahu má řada kardiovaskulárních projevů - hypercholesterolémie a hemochromatózy.

Toto všechno jsou takzvané monogenní znaky, u nichž byla příčina vysledována jako důsledek určité jasně dané mutace. Zde má včasná diagnostika, která ji preventivním genetickým testováním odhalí - ať už v období těhotenství či po narození dítěte -  nezastupitelné místo (na ně, ani na žádné jiné testy, jejichž kompletní přehled je na www.genomac.cz  není nutná osobní účast).

Mutace není legrace

Zájemci poštou pošleme odběrový kit, díky němuž si jednoduše provede stěr sliznic v ústní dutině. Vzorky nám poté pošle k analýze a my mu nejpozději do měsíce sdělíme výsledek. Je ovšem třeba konstatovat, že kromě monogenních chorob s jasně danou mutací bývá vznik těch takzvaně civilizačních obvykle podmíněn složitou vrozenou predispozicí, kdy působí celé řady genů najednou.

Jedná se kupříkladu o rakovinu, cukrovku, astma, schizofrenii - u ní mají navíc velmi významnou roli faktory vnějšího prostředí - chemické látky, záření, strava, částice ve vzduchu, ale i imunitní oslabení, virové infekce, psychická zátěž, apod. Bohužel právě tato komplexní závislost víceméně znemožňuje genetické testování mající za výsledek jednoznačnou diagnózu.

Na druhou stranu kombinace vlivu dědičných i vnějších faktorů znamená, že u těchto nejobávanějších nemocí většinou není předpoklad neodvratitelného ortelu. Nás osud tak máme často plně ve svých rukou a chybné geny lze v mnoha případech do jisté míry plně kompenzovat zdravým životním stylem, což je možnost, kterou, má každý z nás.
Dodává na závěr Dr. Minárik ....