K častým formám pornografie patří i grafitti s erotickým podtextem, znázorňující - většinou naivně - pohlavní či orální styk, či odhalené genitálie. S nimi se, stejně jako kdysi, nejčastěji setkáváme (kromě věznic, kde plní specifickou funkci) na záchodcích. Proč zrovna tam, je otázka. Dalo by se to ještě pochopit, kdyby šlo o společné.

Záchodová " romantika"

Ale vzhledem k tomu, že tyto neumělé kresby (doplněné často o výzvu k pohlavnímu aktu se jménem i telefonem!) nacházíme i na pisoárech, kam druhé pohlaví nechodí, zdá se být podobné konání poněkud směšné.

Podle psychologů je kořeny tohoto „umění“ třeba hledat v nudě během používání příslušného zařízení, jiní zase tvrdí, že příčiny umožňující prožít potěšení z utajené obscenity, odpovídají spíš exhibicionismu.

Ať tak či tak, jde o letitou záležitost. V Pompejích se totiž zachoval na záchodě obrázek koitu dvou osob s tímto textem: "veni, vidi, futui" (přišel jsem, viděl jsem, souložil jsem").

Jiný přístup k sexu měly asijské národy, hlavně Čína a Japonsko. Je oprávněný předpoklad, že kromě proslulé Kámásutry, existovaly i další "učebnice lásky"  prezentující sexuální polohy a nástroje rozkoše. Šlo o pornografii? Pokud ano, je stará 3000 let...

Přestože písemný projev není tak letitý jako výtvarný, i zde náznaky pornografie lze najít už ve starověku. Především milostné dopisy z té doby jsou tak plné  smyslnosti, že by mohly být (po úpravě stylu) klidně uveřejněny v jakémkoli dnešním pornomagazínu.

Slavní  "prasáci"

Nepsali je však nějací prostí občánkové (ti to ostatně ani neuměli) ale velcí filozofové či učenci té doby, Seneca, Platon, Petronius a jiní. Své sexuální představy či touhy popisovali do nejmenšího detailu, neexistovalo tabu.

Kromě psaníček se erotické fantazie objevovaly i v soukromých denících, což už se netýká jen antiky – viz příklad Karla Hynka Máchy.  V novodobé literatuře, ovlivněné měšťanským vkusem i cenzurními zásahy církve, se logicky s pornografií až tak často nesetkáváme.

I přesto vycházely (tajně a vlastním nákladem) povídky či romány s touto tématikou, kolující mezi úzkým okruhem lidí. Bohužel se jich zachovalo velmi málo, je ale dobře známo, že mnohé byly z pera nadějných autorů, kteří je psali pro peníze.

Když se později proslavili, je jasné, že nechtěli být spojováni s psaním „čuňačinek“, přesto je lze podle stylu  odhalit.  Byli i spisovatelé, co psali na hranici vkusu i zákona - což se netýká jen sexu - a netajili ani „literární poklesky“ z mládí, například Maupassant a Balzac.

Nahý Harry Potter

V divadle nehrál prim sex, milostné vášně byly zasazeny do širšího kontextu lidských, ale především rodinných tragédií. Drtivá většina z dodnes uváděných dramat pojednává především o incestních vztazích - rodičů a dětí nebo sourozenců - vraždách otců či matek.

Občasné pokusy přenést díla připomínající pornografii na „prkna, která znamenají svět“ skončily neúspěchem až do loňska kdy se idol mládeže Daniel Radcliffe alias Harry Potter objevil v inscenaci Equus, postavené na milostném citu člověka a koně zcela nahý.

Kolik diváků (tedy spíš divaček) přišlo na představení jen proto, aby spatřily penis svého miláčka a mohly obdivovat jeho postavu se sice neví, ale kdyby ji hrál někdo jiný, asi by takový úspěch neslavila.

Když už jsme u slavného čaroděje, nesmíme zapomenout na film. Ten prošel bouřlivým vývojem, od němých začátků, při nichž se erotické sekvence na plátně objevovaly  jen v náznacích, až po současnost, kdy můžeme ve filmu shlédnout i dokonanou soulož.

Nesmělé polibky galantních milovníků vystřídaly jazykové exkurze do dutiny ústní, decentně odhalené části těla nahota. Snímky - Poslední tango v Paříži (tím to začalo) Osm a půl týdne, Základní instinkt a už mají pornografické a leckdy i deviantní prvky.

Filmové  pornohvězdy

Tvrzení, že šlo o umělecký záměr je ale trochu zavádějící. Milostná scéna z dramatu Jméno růže je obecně považována za jednu z vůbec eroticky nejpůsobivějších, jaká kdy byla natočena - i přesto, že v ní nejsou vůbec vidět pohlavní orgány, jen se mihnou odhalená prsa.

S technickým vývojem a především nástupem videa dostali bohužel možnost natáčet vyložení amatéři bez jakýchkoli odborných znalostí a hojně ji využívali.

Tento stav víceméně trvá dodnes. Výroba pornografie je stále vysoce zisková, zvlášť pokud má vyloženě deviantní zaměření - například s pedofilní, zoofilní či sadomasochistickou tématikou.

Tyto jsou určeny speciálním zákazníkům a nedají se volně sehnat. „Herci“ se většinou rekrutují z řad utečenců z dětských domovů či kriminálního prostředí. Není asi nutno zdůrazňovat, že honoráře těchto pochybných existencí jsou v zcela minimální.

Příště: internet, dětská pornografie, devianti