Může za to Japonec!

Chladovou terapii (CChT) poprvé začal aplikovat přibližně před čtyřicet lety japonský profesor Toshima Yamauchi, když zjistil, že se při teplotě okolo od minus 130 do 170 stupňů aktivují energetické a silové rezervy, výsledkem čehož je rychlejší relaxace a rehabilitace svalového aparátu.

Později se zjistilo, že polárium, jak se místnosti, kde vše probíhá, říká, neovlivňuje pouze formu vrcholových sportovců, horolezců, případně dalších jedinců podávajících nadprůměrné fyzické výkony, ale i „normální“ lidi a pobyt v něm má i další pozitivní dopady na zdraví.

Přímo zázračně působí na kloubní aparát, páteř a celé pohybové ústrojí, rychlejší vyplavování škodlivin vede k urychlenému hojení ran a odstraňování pozůstatků zánětu (vhodné zejména po operacích).

Odstraňuje - na šest až osm hodin - bolest (!), což je vyvoláno aktivací chladu na receptory, zpomalení vedení nervových vláken, či vyplavováním endorfinů.
Sauna naruby

Nelze vynechat ani účinek psychiku, prokazatelně klesá hladina úzkosti a dráždivosti. Další kladné efekty zaznamenali lékaři u kožních potíží, dochází k zvyšování imunity (což je před nadcházející zimou důležité!) jako sekundární prostředek může posloužit i při hubnutí, příznivý vliv má také na potenci!

Důvod, proč hluboký mráz návštěvníkovi polária neublíží, spočívá především v tom, že uvnitř je upravený suchý vzduch, technicky zbavený jakékoli vlhkosti. Absolutně tak nedochází k snížení vnitřní teploty těla, prudce a výlučně se ochladí jen jeho povrch.
To následně vyústí v obrovské periferní překrvení (dosahující až čtyřnásobných hodnot oproti normálnímu stavu) které následně přetrvává až několik hodin - délka se různí i podle tělesných dispozic - po proceduře.

Chladová terapie je vhodná i pro děti, a to už přibližně od tří let!  Tyto rozumy jsem nastudoval z odborné literatury ještě před první návštěvou Kryocentra v Praze, Modřanech.

Hlubokozmrazený novinář

Ještě předtím jsem byl upozorněn, že mám mít teplé ponožky a vlněné či bavlněné oblečení, na místě vyfasuji jakési dřeváky a roušku na obličej jakožto „ochranný prostředek“. Následně se musím pečlivě osušit, aby nikde nebyla ani kapička vody či potu, zejména v podpaží či jiných, lehce přehlédnutelných místech.

To je hodně důležité, jinak by mi mohla vlhká „součástka“ přimrznout k tělu! Je mi také doporučeno nadechovat se nosem a vydechovat ústy, a to už při sestupu do polária, kde mráz - nevím jestli na sedmém schodu - začíná.

Mé obavy personál rozptyluje slovy, že to je jako sauna, jen místo vedra je uvnitř holt těch minus 140! Uklidní mě, že mohu ledovou místnost kdykoliv opustit, nehledě k tomu, že budu po celou dobu pod vizuální kontrolou. Nikdo zatím žádné větší potíže neměl, takže doufám, že nebudu první.

Když vejdu dovnitř, neúprosný chlad mě okamžitě sevře do svého náručí (jak se píše v laciných románech). Nejprve ve snaze se zahřát podupávám, než mi dojde, že při této teplotě jde o holý nesmysl.

Dvě minuty stačí…

Pak raději v duchu počítám, abych věděl kdy asi tak uplynou dvě minuty, které se při první proceduře doporučují jako optimální čas (při dalších se délka prodlužuje až na dvojnásobek).

Podle pokynů tak obcházím dokola poměrně malou místnost, ne proto, abych se „opálil“ ze všech stran, ale kvůli tomu, že ledový vzduch fouká různými otvory dovnitř, takže bude působit rovnoměrně.

Poté, co zazní signál k mému vypuštění, vrhnu se ihned do vedlejší místnosti, kde jsou rotopedy a podobné náčiní a šlapu jako o život. Když po půlhodině (patřičně zadýchán) skončím a odcházím, mám výbornou náladu.

Ta mi vydrží až do druhého dne, takže se jdu opět nechat zmrazit! Aby tato metoda měla patřičný efekt, musí se totiž absolvovat nejméně desetkrát za sebou a v co nejkratším časovém úseku (optimálně denně) a to dvakrát do roka.

Při návštěvách potkávám známé tváře - hokejisty, fotbalisty, atlety, kteří si mrazivé prostředí nemohou vynachválit…