Jsou Velikonoce také svátkem sadistů?
Na velikonoční pondělí se těší většina venkovských kluků, protože se jim naskýtá ojedinělá možnost podívat se dívkám pod sukně a navíc jim dát „od cesty“ pár ran „na holou“. Ale nejen oni…
Vyplácení“ pomlázkou má totiž neodolatelný půvab pro jedince se sklony k sadismu, kterým skýtá jedinečnou příležitost ukojit své zvrácené touhy bez jakýchkoli následků - udělat to kdykoli jindy, bylo by to na trestní oznámení!
Pohled na dívčí zadky
I pohled na dívčí pozadí s viditelnými stopami po výprasku jim zajisté zvedne náladu. Jistě, takových jedinců není mnoho, ovšem násilnické sklony se mohou v této situaci projevit v podstatě u každého, zvlášť pod vlivem alkoholu.
A že se - kromě výslužky - v každé domácnosti koledníkům nalévají lihoviny všeho druhu je fakt, a to i přesto, že jsou jimi často i velmi mladí chlapci, kteří by je ještě hodně dlouho pít neměli.
Ti pak po nich dostanou kuráž, zvlášť když v každém baráku dostanou novou „dávku“ takže u těch, co přijdou na řadu poslední, jsou už v takové ráži - pokud tedy ještě vydrží stát na nohou - že řežou do zadku hlava nehlava a oběti jejich ataku si ještě pár dní sedají jen s obtížemi.
Navíc hodně z nich už ani neumí uplést pomlázku z pružného vrbového proutí, pro které ještě k tomu musí jít až „daleko“ k vodě, takže si ji vyrobí z mnohem tvrdší bužírky či podobných materiálů.
Rubínová vejce
Jak vůbec tento rituál, který se dodržuje v Čechách, na Moravě a části Slovenska vznikl? Vždyť velikonoce, které jsou největším křesťanským svátkem, měly být - a kdysi i byly - především spirituální záležitostí.
Věřící si měli v modlitbách připomínat Kristovu mučednickou oběť, podstoupenou pro spásu lidstva, i proto patřily mezi jejich hlavní symboly beránek - nejčastější obětní zvíře - a vejce, představující naopak nový život a sílu.
Jejich barvení má svůj prapůvod v pověsti, podle níž je Máří Magdalena nesla v koši (uvařená) k Ježíšovu hrobu, a ta se pak po zázračném zmrtvýchvstání zbarvila rubínově, což mělo symbolizovat jeho prolitou krev. O pomlázce nenajdeme nikde ani zmínku.
Ta první pochází až ze čtrnáctého století a najdeme ji v pamětech pražského kazatele Konráda Waldhausera.
Odplatné outerý
V nich se píše: „Manželé a milenci o pondělí velikonoční šlehají se metlami a tepají rukama“. Ovšem podle tohoto popisu šlo o oboustrannou iniciativu, tedy ne jen „vyplácení dívek“.
Ty také ovšem měly - dnes již zcela zapomenuté - „odplatné outerý“, kdy mohly vracet hochům jejich předchozí „laskavosti“!
Docházelo i k různým „modifikacím“, ledovou vodou nebyli na zápraží poléváni chlapci, ani zbité dívky - ale lenoši, jimž se nechtělo vstát brzy ráno na koledu a byli načapáni v posteli!
Nevíme jistě, jak na tento obyčej předkové přišli, zřejmě našli inspiraci v dobách starého Říma. Tam se 15.2 slavil svátek Luperkálie, kdy kněží boha Luperca, ochránce dobytka, odění do kůží koz a psů, běhali po Palatinu a pruhy z kožešin šlehali ženy, které potkali.
Nahota na prodej
Tato exekuce jim měla zabezpečit otěhotnění, ulehčit následný porod a především očištění od hříchů. Později kopec obíhaly pro změnu ženy (zcela nahé) a kožešinu vystřídaly pruty - představující pohlavní úd démona stromů a zároveň archaický symbol plodnosti.
Nahota by pochopitelně pro církev byla nepřijatelná, tak se v „české verzi“ jen zvedly sukně, prut jako symbol pohlavního údu by neprošel vůbec, takže se místo něj spletla pomlázka z větviček mladých vrbiček.
Tou se podle ní měly svobodné dívky šlehat, ne jen proto, aby byly plodné, ale stejně tak pružné a hbité (což je hloupost, to nepotřebují, protože takové obvykle jsou).
Je zajímavé, že „vinšovačka“ jako taková přežila, přestože nemá s Velikonocemi vlastně vůbec nic společného, zatím, co z křesťanských tradic mnoho nezbylo.
Čtyřicetidenní půst se už nedrží, komíny o sazometnou středu nikdo nevymetá, špenát na zelený čtvrtek se nejí a řehtačky, nahrazující zvony, co odlétly do Říma, si přivlastnili sportovní fanoušci.
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 23.11.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,230 | 25,310 |
USD | 24,250 | 24,370 |