Cukr nahrazují medem, javorovým sirupem i mrkví, místo bílé mouky kupují celozrnnou a v obchodech se zastavují u regálů s biovýrobky. Zájemců o zdravý životní styl přibývá. Mnoho lidí ale už dávno nesleduje jen to, co jíst, ale i jak pečovat o své tělo. Jak získat krém bez konzervačních látek a chemikálií vylepšujících barvu, vůni i konzistenci, by přitom mohly přednášet už naše babičky. Výrobu domácích krémů ze snadno dostupných přírodních surovin měly v malíčku. Dnes se k znalostem našich předků vracíme, říká Gabriela Zavadilová z brněnského EkoCentra.

"Kůže přijímá všechny látky, které do ní vstupují z okolního prostředí," řekla Zavadilová. Mnoho lidí si tak začíná dávat pozor, co na ni nanáší.  Základní mast z receptáře našich babiček by obsahovala jako základ vepřové sádlo, protože je nebližší našemu tělu.  Nejvhodnější je prý vnitřní sádlo, které obsahuje nejmladší buňky, a proto dlouho vydrží, má také jemnou strukturu bez hrudek. Lze však použít i jakékoliv jiné.

Návod na přípravu masti ze sádla je jednoduchý:
Tuk se rozpustí a rozmíchá se v něm bylinka, jíž chceme mast obohatit. Nejběžněji to bývá měsíček. Léčivku stačí nechat v sádle tři dny odležet, pak se směs znova rozehřeje a přecedí přes gázu nebo punčochu. Chybu neudělá ani ten, kdo bylinku v masti nechá.
Podle příznivců výroby domácích krémů jsou masti na bázi sádla osvědčené a dlouho používané. Modernímu člověku ne vždy vyhovují. Někdo nemá rád na kůži pocit mastnoty. Vegetariáni odmítají sádlo z principu.

Domácí krémy lze také vyrobit ze včelího vosku a rostlinných olejů:
Postup je obdobný jako u sádla. Včelí vosk se v nádobě ponořené do horké vody pomalu rozpustí. Pak se do něj vmíchávají oleje. Lze použít olej řepkový, olivový, lněný, slunečnicový, mandlový, záleží na tom, kdo od masti co očekává.

Pro výrobu balzámu na rty se výborně hodí kokosový olej. Barvou i strukturou připomíná sádlo a dá se koupit ve zdravé výživě. Na poraněnou nebo hodně opálenou pokožku je zase vhodný tzv. Janův olej. Vyrábí se tak, že se čerstvá třezalka vymáčí v olivovém oleji, který tím získá temně rudou barvu. Lze ho koupit i v lékárně.

Vůni i blahodárné účinky krému zvýrazní další přísady jako různé vonné silice, například z heřmánku, máty, pomeranče nebo olej z čajovníku australského (tea tree).   Podle Zavadilové není výroba domácích krémů rozhodně všelékem a člověk, který má dermatologické potíže, by se měl spolehnout na lékaře. "Je potřeba rozlišovat kosmetiku, kam patří domácí krémy, od dermatologického krému určeného na léčbu nějaké nemoci," zdůraznila. Výrobou krému v kuchyni se ani příliš neušetří, obzvlášť, když si člověk koupí méně tradiční oleje nebo vonné silice. Pro člověka, který chce vědět, čím své tělo ošetřuje, jsou ale domácí krémy ideální.  Vyrobené z čerstvých surovin a uchovávané v ledničce vydrží několik měsíců.