Jak se na to dívají naše čtenářky?

Zuzana, 24 let, studentka sociologie:

Tak na začátek můžu říct, že děti miluji a určitě bych nějaké v budoucnu mít vážně chtěla, protože rodina je pro mě nesmírně důležitá. Ale má to svůj háček. K miminku je potřeba tatínek. No, a momentálně žádný budoucí tatínek není v dohledu. Není to tím, že by muži (nebo spíš kluci), kteří o mě mají zájem, děti nechtěli, ale spíš si nedovedu představit budoucnost ani s jedním z nich. Další věc, pořád studuji a nejsem zajištěná. Nemám pro dítě vhodné zázemí ani peníze. A co právě řeším jsou hlavně státnice a to, že chci žít chvíli jen sama pro sebe. Chci si užívat a ne všechen čas a finance vrazit do dítěte.

A dalším důvodem je to, že jsem vážně nemocná a nehodlám na svět přivést dítě, které by moji nemoc podědilo. V tomto souhlasím s názorem, že pokud bychom měli na svět přivést nemocné nebo postižené dítě, spíš bychom se měli s biologickým dítětem rozloučit a přiklonit se spíše k adopci. No a ta je buhužel v naší zemi velmi zdlouhavá, takže dětátko přichází v úvahu až za pár let. Moje nejlepší kamarádka, která je jen o několik měsíců starší než já, už čeká druhé dítě! Moje spolužačka ze základky má už děti tři. Ale uklidňuje mě, že spousta mých vrstevnic děti momentálně taky nemá a plánuje je až v daleké budoucnosti nebo vůbec ne.

Často o mateřství,,diskutuji“ s mojí maminkou a taková debata se většinou změní v hádku.Ona by už chtěla být babičkou a já zase nechci, jen kvůli tomu abych jí udělala radost, pořídit si hned dítě. Brrr, z té představiy mě snad i trochu mrazí. Dítě je něco, co by se mělo naplánovat a narodit se do vhodného prostředí a v pravý čas.

Tereza, 23 let, studentka bohemistiky: ,

Je to jednoduché, studuju, pracuju, ale vcelku moc nevydělávam. A i když jsme se s partnerem shodli, že kdyby ,,náhodou“, tak to zvládneme, protože on vydělává dost, tak pro mě děti nejsou nic, po čem bych prahla. Svým způsobem mi lezou na nervy, jsem nervózní z jejich přítomnosti. To vše proto, že dnešní generace matek nevychovává, ale vysvětluje a komunikuje. Z dětí jsou rozmazlení spratci. Vždycky jsem si říkala, že děti jednou asi jo, ale nejsem ta, co by koukala lidem do kočárku a rozplývala se. Takže děti jednou ano, ale ne v dohledné době.

Lenka, 23 let, studentka psychologie: ,

Děti zatím nemám, protože momentálně nemám přítele/manžela, to je asi nejpodstatnější důvod. Ale i kdybych ho měla, tak bych nejspíš ještě nějakou dobu počkala, protože jsem čerstvě dostudovala a hledám si práci. Děti samozřejmě v budoucnu chci, ale v dnešní době bych se chtěla nejdříve nějak „zabezpečit“, zatím nemám vlastní bydlení ani stálý příjem. Bylo by nezodpovědné plánovat dítě, když člověk nemá stabilní zázemí.

Radka, 25 let, studentka etnologie:

Ač je mi 25 let, dítě nemám hned z několika důvodů. Jedním z nich je fakt, že stále studuji, tudíž nemám na potomka ani pomyšlení. Současně i má ekonomická základna není zrovna ideální a veškeré finance navíc investuji do cestování a vzdělání. Jakékoliv „mateřské pudy“ mě zatím neoslovily a stejně je na tom i můj partner. Takže dítě nejdříve za 5 let.

Klára, 23 let, absolventka vysoké školy:

Ze svého okolí znám lidi, kteří v mém věku už mají jedno či dvě děti. Jenže to jsou lidé, kteří po dokončení střední školy nepokračovali dále ve studiu a šli raději pracovat. Mají tedy už bydlení, práci a naspořené nějaké finance. Já jsem však ten druhý případ, který šel studovat vysokou školu, a tudíž jsem si společné bydlení a život s přítelem kvůli studiu musela oddálit. Navíc si myslím, že dokud nebudu mít práci a nebudu alespoň trochu finančně zajištěná, nemůžu si ani děti dovolit. Dalším důvodem je i to, že si chci několik let odpracovat, abych měla vyšší mateřskou až jednou ty děti přijdou, protože pak budu víceméně bez větších finančních prostředků, které bych normálně mohla získat, pokud bych byla v práci. Takže děti ještě chvíli budou muset počkat.

Viktorie, 23 let, absolventka vysoké školy:

Bude mi 24 let a myslím si, že v dnešní době to ještě není věk, ve kterém by bylo divné, že nemám dítě. Ani o něm v nejbližších pár letech neuvažuji, a to vzhledem k tomu, že nemám vážný vztah. Myslím si, že v dnešní době je těžké potkat někoho na vážno, na to, aby s ním člověk plánoval budoucnost, rodinu. Mladí lidé nemají nic jistého - práci, bydlení a ani ty vztahy. Každý si jede sám za sebe. Člověk má co dělat sám se sebou a nějaké myšlenky na děti nepřicházejí vůbec v úvahu.

Navíc když vidím ty dnešní děti, tak si myslím, že ani nemají skoro žádnou úctu k dospělým, neví, co je to autorita, jsou drzé atd. Takže to mě vždy také nějaké myšlenky na děti rychle přejdou.

Více naleznete na StudentPoint.cz.