„Ti gratuluji k nové známosti. Tou ložnicí prošla půlka Prahy. Líp sis teda vybrat nemohl.” Tak zhodnotila moji blízkou přítelkyni Kristýnku bývalá manželka jejího skoromuže. Skoromuž rovná se někdo, s kým žijete, koho si snad i v brzku hodláte brát. Bývalá manželka byla bývalou už skoro pět let. Čili že zášť byla námi dvěma s Kristýnou velice ne­očekávaná. Řekla bych i překvapivá. Uznejte – po pěti letech i ty největší emoce maličko vychladnou a city ustoupí... Představovaly jsme si tu půlku Prahy. Slušný zástup. Počítáme jen muže? Nebo i ženy? Děti a důchodce vynecháme. No i když – takový zachovalý důchodce nebo nezkušený puberťák... To, že daný zástup ložnicí prošel, jistě nemělo evokovat nějakou nevinnou procházku. Nebo třeba cestu na zmrzku. Jistě to má hlubší sexuální podtext. Naše představivost se nad tím vyjádřením dost vyřádila. Jenže vtipné to bylo jen dočasně. Po chvíli mi došlo, že se Kristýna regulérně trápí. „Pochop, vždyť já ji musím mít aspoň trochu ráda. Vždyť budu mít na víkendy její děti. A na každoden muže po ní. To je víc, než kdybych si po ní koupila v sekáči kabát. Prostě spím s tím samým chlápkem, se kterým spala ona, to mne povinuje se k ní chovat slušně, ne?“ I mně přišlo zvláštní, že žárlivost – po letech – je silnější než mateřský instinkt. Když mám situaci přirovnat, tak partnerku svého bývalého manžela vysoce ctím. Dalo by se i říct, že si jí vážím a mám ji ráda. Koneckonců s kým jiným cizím, koho neznám a koho jsem nevybrala já sama, tráví mé dítě pět dnů z měsíce? Kristýna však nehodlala řešit situaci rázně – ve smyslu, když ty tak, tak já s tebou nikdy komunikovat nebudu. Bohužel se začala obviňovat a přede mnou – fakt hrozné, nic podobného jsem po ní nechtěla, ale opravdu – se jaksi ospravedlňovat. Říkala, že ano, že sice měla jaksi zábavnější období, ale to už je nejmíň sedm let zpátky (nemusela zdůrazňovat, koneckonců jsme spolu studovaly, takže si její muže vybavuji docela živě). A že to fakt nebyly zástupy. Jen pár flirtů. Prostě normální proces dospívání. Její monolog nešel přerušit. V tu chvíli jsem hrála roli té Paní. Paní, kterou jsme nikdy nepotkaly. Paní, která by mohla být kteroukoliv Paní, kterou vídáme v tramvaji. Ale najednou to byla Paní, před kterou se Kristýna potřebovala ospravedlňovat. Cítila se vinná. Jak vinná? Čím? V rámci morálky dvacátého prvního století prostě stále funguje princip čarodějnictví. Hoďte ji na hranici. Stačí plivnout. A ona, je jedno, kdo je ta ona, může mít rusé vlasy, krátké sukně či jen bio názory, ale ona se už musí automaticky bránit. To je možná důvod, proč se ženy stále ještě chtějí vdávat. Aby byly chráněny. Když jsou vdané, mají muže. Ostatním ženám se do nich kope hůř. Přece jen, jsou to Manželky. A manželka nemůže být povětrnice... Proč ta věčná ženská rivalita nelze vyzmizíkovat, nevím. Vždyť máme tak stejné osudy. Co všechno nás spojuje. Od spartakiádních sukýnek, přes menstruaci, porod až po většinou osamělé stáří. Tolik, tolik věcí. A přece se nenávidíme kvůli pocitu efemérnějšímu než denní tisk, kvůli mužské lásce... (2008) Nová kniha Barbary Nesvadbové Brusinky Proč právě Brusinky? „Brusinky jsou ovoce, které se nedá jíst po jednom - musí jich být víc, a taky jsou takový hodně divný, někdy sladký, někdy hořký, každopádně divný,“ vysvětluje s ironií sobě vlastní Bára Nesvadbová. Ale netřeba se obávat, že by oblíbená spisovatelka začala svérázně fušovat do gastronomie nebo literatury pro zahrádkáře. Ve své nejnovější knize zůstává věrná tématům blízkým čtenářkám, a podle obrovského zájmu o její knihy soudě, i čtenářům. „Brusinky jsou plné fejetonů, povídek, glos o životě žen mé generace, o lásce, o sexu, o rodičovství…“ dodává autorka. Vydání knihy provází i charitativní projekt – originální, nepřehlédnutelné tašky, které budou k mání za 260 Kč a veškerý výtěžek z jejich prodeje půjde na domov pro mentálně handicapované klienty ústavu Zahrada v Kladně. „V nabídce budou dva druhy - Naivní Brusinka a Skeptická Brusinka, takže si každý může vybrat podle svého naturelu či momentální nálady,“ upřesňuje Barbara Nesvadbová. Tašky se budou prodávat v buticích Taťány Kováříkové, Kláry Nademlýnské, Au pays des mimis, Pietro Filipi, v rodinných knihkupectvích Pemic a v kadeřnictví u Libora Šuly. Každý, kdo si zakoupí knihu Brusinky, získá slevový kupon, takže nevšední doplněk si bude moci pořídit dokonce za 190 Kč.