"Člověk, který tuto práci vykonává, by měl být empatický a umět citlivě komunikovat s pozůstalými. Někdy musí zastoupit i faráře," řekl Jaroslav Šejvl, který patří k zakladatelům nedávno vzniklého Cechu hrobnického. Upozornil, že hrobník musí umět nejen vykopat hrob, ale ovládat i pohřební rituály včetně různých náboženských praktik. Takové znalosti však mnoha lidem chybí.

Cílem Cechu hrobnického je podle Šejvla vrátit společenskou prestiž a důstojnost řemeslu, které v minulosti společensky upadlo. "Naším cílem je pozvednout úroveň lidí k tomu, aby nesklouzávali k 'profesní otrlosti' a nehrubli pod vlivem práce," řekl. Zdůraznil, že psychickou zátěž by hrobníci neměli léčit alkoholem nebo jinými návykovými látkami.

Pro mnoho lidí je prý tato práce koníčkem. "Lidi z celé republiky, kteří jsou v cechu, to baví. Mají tu práci rádi. Povzbuzením je pro ně mimo jiné vděk od pozůstalých," uvedl Šejvl, který v minulosti působil jako policejní vyšetřovatel. Hrobničení se věnuje ve svém volné čase a považuje tuto činnost za určitou relaxaci. "Člověku to dává pocit, že je prospěšný," říká o důvodech svého výběru vysokoškolský učitel.

Certifikát hrobníka

V současnosti je podle Cechu hrobnického v Česku evidováno zhruba 3500 pohřebišť. Práci hrobníka vykonává podle odhadů zhruba 1500 lidí. Jen zhruba tři desítky lidí mají ovšem certifikát, který svědčí o jejich kvalifikaci. Získali jej po složení hrobnických zkoušek, které od loňského roku zavedlo ministerstvo pro místní rozvoj.

"Hrobnická profese upadala v sociálním žebříčku na dno, pokud jde o plat i sociální měřítko. Mohl to dělat kdokoli. Často se hrobníky stávali lidé s pestrou kriminální minulostí," potvrdil Šejvl nevalnou pověst řemesla. Zlepšit by ji podle něj mělo vzdělávání a zvyšování kvalifikace. Od příštího roku se budou moci zájemci o práci správce hřbitova hlásit do nového učebního oboru na Střední škole technické. "Naším cílem je vytvořit systém vzdělávání člověka, který bude schopen zvládat všechny nezbytné práce na hřbitově," řekl Šejvl, který se také podílí na přípravě učebnice.

Ve tříletém učebním oboru by posluchači měli studovat předměty jako čeština, cizí jazyk či fyzika, ale také zákon o pohřebnictví, religionistiku, základy pohřbů, komunikaci s pozůstalými či základy estetického vnímání. Na přípravě učebnice pracují hygienici, psychologové i duchovní.

Zájem o vzdělání

Zájem o vzdělávání mají podle Šejvla sami hrobníci. "Jde o lidi, kteří svou práci dělají proto, že ji dělat chtějí. Chtějí zároveň porozumět dalším souvislostem," vysvětlil důvody pro hrobnické vzdělávání. Hlásí se převážně lidé, kteří už mají praxi v "oboru".

Práce hrobníka obvykle nespočívá jen v pohřební činnosti, ale také v péči o hřbitov. Musí umět pracovat s motorovou pilou a křovinořezem, umět manipulovat s náhrobními kameny a dokázat exhumovat ostatky. Přestože je tato profese vnímána jako mužská, vykonává ji i mnoho žen.

"Ženy jsou v tomto prostředí velmi dobře etablované. Práci někdy zvládají dokonce lépe než muži. Projevuje se tam pečlivost, empatie s pozůstalými i schopnost vcítit se do situace," uvedl Šejvl. Upozornil, že spíše než fyzická síla je mnohdy nezbytná spíš znalost fyzikálních zákonů. "Je potřebná přirozená inteligence a zručnost," uvedl.

Hrobníci a hrobnice

Dana Doležalová, která dvacet let pracuje jako hrobnice v Libušíně na Kladensku, se k tomuto řemeslu dostala po rozpadu zemědělského družstva v jižních Čechách. "Nechtěli jsme s manželem žebrat o dávky a odpověděli jsme na inzerát. Trochu nás to děsilo, ale řekli jsme si, že je to práce jako každá jiná," řekla.

Na pracovišti našla i nový domov. Dům pro hrobníka, kterého platí obec, totiž stojí přímo v areálu hřbitova. Bydlení na hřbitově má podle hrobnice svůj půvab. "Na Vánoce je to nádherný pohled, když tam svítí tisíce svíček," uvedla. Také přátelé prý za ní rádi jezdí. "Berou si dovolenou, aby strávili týden na hřbitově," uvedla.

Doležalová připouští, že jde o práci náročnou fyzicky i psychicky. "Ani po letech jsem neotupěla. Mohli by mě najmout jako plačku," říká. Projevy na pohřbech ji prý dojímají. "Stává se ale, že 'namazaný' farář poplete jména a pak je to také k pláči," vypráví o svých zážitcích.

Povinnosti hrobníka

Mimo "klasické" hrobnické činnosti musí sekat trávu, prořezávat keře a starat se o zeleň. Za dvacet let se prý její práce v podstatě nezměnila. "Akorát místo kosy jsem vyfasovala sekačku," říká s úsměvem. Žádné předsudky v tomto směru nemá. "Jsem ateista a na nic nevěřím. Strach z duchů nemám," tvrdí.

V době Rakouska-Uherska, ale také první republiky, byl prý hrobník váženou osobou. "Byl to veřejný činitel, který požíval ochrany zákona," uvedl Šejvl. Vrátit profesi důstojnost by chtěli také současní nadšenci, kterým na jejich práci záleží. "Uvědomují si, že je to záležitost kulturní, morální i citová," řekl.