Unikátní cvičební program bude hlavně pro tzv. generaci babyboomu (lidé, kteří se narodili při populační explozi po druhé světové válce). "Moje nové DVD se zaměřuje na lidi, na které se zapomnělo - na moji věkovou skupinu a generaci babyboomu. Chci oslovit lidi, kteří přestali cvičit nebo nikdy necvičili," řekla Fondová v listu The Daily Telegraph.

Jane Fondová, která na počátku osmdesátých let  zahájila klasický trend nošení čelenek, návleků na lýtka a upnutých sportovních oděvů, na svém blogu naspala:  Co bych měla mít na sobě? Bylo by zajímavé to slyšet od vás.  Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsem dělala první videokazetu, která je dosud nejprodávanějším videem (17 milionů kopií). Neměli jsme žádný rozpočet, žádného vlasového stylistu nebo vizážistu. Všechno jsme si dělali sami.  Kdo tehdy mohl tušit, že toto video rozpoutá byznys s videem? Lidé nechtěli moc platit za ten přístroj, když neměli nic, na co by se chtěli dívat stále znovu ...až přišlo moje video s cvičením."

Aerobik si velmi brzy dobil srdce i českých žen a to i navzdory tomu, že tehdejší politická situace ničemu „západnímu“ nepřála. Paní Helena Jarkovská, velká propagátorka aerobiku v Československu, na to vzpomíná: „Prosadit novinku pojmenovanou cizím slovem bylo v naší době příliš složité. Tehdejší socialistický režim jen přikazoval a bránil se jakémukoliv ovlivňování kapitalistickým západem. Pokud sáhneme do historie, tak náš stát vždy vynikal jak v závodní gymnastice, tak i v rekreační gymnastice. O naší rekreační gymnastice se svět moc nedovídal. Byli jsme uzavřeni socialistickou hranicí. Pouze tradiční spartakiády k nám jednou za čtyři roky přilákaly mnoho cizinců - diváků, ale i pozorovatelů. Ti doslova s otevřenou pusou obdivovali naše nesmírné organizační schopnosti a pohybové náměty. To vše předváděli na Strahově cvičenci v obrovské až několikatisícové mase.“

I tak se pomocí nadšenců dostal aerobik snad do všech českých tělocvičen. Ženy si doma pletly pestrobarevné návleky a čelenky, které se staly synonymem tohoto žensky působícího sportu. Možná  si je pamatujeme také z filmů Heavenly Bodies nebo Flashdance, případně z televizního pořadu Cvičme v rytme, který vedla právě paní Jarkovská.

Komu je dnes dvacet, těžko si může pamatovat začátky aerobiku v tehdy ještě socialistickém Československu, kdy se poprvé objevily typické dresy (tehdy hodně barevné, většinou lesklé), jenž si skalní obdivovatelky tohoto nového sportu vozily převážně ze zahraničí. Stěží se také bude věřit tomu, že se valná část hodiny proskákala a že většina žen včetně některých cvičitelek absolvovala toto "trýznění" naboso! Byly to prostě počátky, z kterých se časem vyvinul moderní - zdravotně nezávadný sport, dalo by se říct, že pro všechny zájemce o snadno přístupnou a účelnou pohybovou aktivitu.

„Když jsem se v roce 1982 poprvé setkala s názvem "aerobics", tak jsem se zvědavě, systematicky a urputně začala pídit po všech informacích. Nejvíce mě zajímalo, proč se rekreační kondiční gymnastika spojuje s pojmem označovaným latinským výrazem aerobics. Při studiu jsem si uvědomila, že tento pojem nespecifikuje žádnou konkrétní tělovýchovnou činnost. Pouze charakterizuje velkou skupinu tělesných cvičení, které svým objemem a intenzitou, tedy náročností, umožňují, aby náš organismus při práci mohl být zásobován zvýšeným množstvím kyslíku. Jednalo se o cvičení, pomocí nichž se systematicky rozvíjela jedna z nejdůležitějších pohybových schopností – vytrvalost“, vysvětluje Helena Jarkovská na specializovaném serveru www.aerobic.cz.

To, čemu se tedy u nás říkalo „aerobik“, však ve skutečnosti nebyl typický americký aerobik, ale ve většině případech jeho česká odnož. Jak už bylo řečeno, masové cvičení mělo a má u nás bohatou tradici a všichni vcelku považují za normální, že ženy a dívky vždy chodily někam cvičit – do Sokola, do různých tělovýchovných jednot a dnes do fitcenter. Paní dr. Jitka Polášková, prezident Českého svazu aerobiku, která sleduje a ovlivňuje vývoj aerobiku u nás od počátku, říká s uspokojením: „V Polsku třeba tato tradice chybí a když tam začal přicházet aerobik a ženy chtěly chodit cvičit, nepřipadalo to všem tak úplně v pořádku. Jejich rodiny se cítily ošizeny. U nás chodily povětšinou cvičit už prababičky, babičky, pak maminky a dnes to v těch rodinách přechází na dnešní mladou generaci“.

Ale zpět k Jane Fondové. Dvojnásobná držitelka Oscara trpěla osteoartritidou, což si v roce 2009 vyžádalo operaci levého kolene. Určitou dobu pak musela používat kolečkové křeslo. Krátce po operaci kolene loni v listopadu řekla: "Už se pomalu rozpadám a připadám si jako skladiště chodících náhradních dílů. Ale musela jsem si to všechno nechat opravit, protože chci zlézt Himaláje. A v osmi tisících mé tělo musí prostě fungovat hladce.  Svoje poslední cvičební video vydala v roce 1995; celkem jich má na kontě 23. Vydala i pět knih o cvičení a 13 audioprogramů.  K tajemství, proč stále tak dobře vypadá, řekla: "Jsou to z 30 procent geny, z 30 procent dobrý sex, 30 procent dělá sport a zdravý životní styl a zbývajících deset procent musím s vděkem přičíst svému plastickému chirurgovi. Jsem šťastnější, sex je lepší a lépe rozumím životu. Nechtěla bych být znovu mladá."