Když Jaroslav Hašek nemohl najít místo jako literát-humorista, stal se redaktorem časopisu Svět zvířat. Náhle byl kynologem i zoologem, jehož novinová rubrika přinášela čtenářům každý den informace o nejrůznějších zvířecích druzích. Okamžitě se však projevila Haškova fantazie a hravost, takže si řadu zvířat vymyslel a s chutí mystifikoval odbornou veřejnost. To ale mělo za následek výpověď z redakce. 

Spisovatel pak založil vlastní obchod se zvířaty a najal si sluhu Čížka (předobraz Švejka), který byl zkušený zloděj psů i velký vypravěč. Humorné příhody, jež se mu děly při jeho výpravách za obstaráváním psů v povídce Můj obchod se psy, jsou téměř opsány ze skutečnosti. 

Radko Pytlík, jeden z největších znalců Haškova díla, zároveň otec interpreta Vojtěcha Dyka a autor poznámky k nové audioknize, píše, že jde v podstatě o "literaturu faktu". 

Ve druhé nahrané povídce, ve vyprávění o psohlavém paviánovi Julče, Haškův zvířecí humor exceluje katastrofickým výčtem všeho, co mu byl pavián Julča schopen provést. Autor se dovedl vciťovat do zvířecího světa, porovnával jejich svět se světem lidí a v naivní čistotě zvířat hledal odlesk lidského chování. 

Četbu rámují archivní nahrávky dvou hospodských písní o zvířatech z 30. let. Pejsku můj zpívají František Blahník a Eda Gratz, píseň Je to vůl, je to kůň, je to kráva nazpíval Ferenc Futurista.