Předčasný konec proměnil herečku v legendu, stala se předmětem zbožňování, spekulací, politických intrik, módy a mýtů, pronikla do popkultury. Elton John jí napsal tklivou píseň. Byly o ní popsány stohy papíru a fenomén její existence udivuje dodnes. Není divu.

Dětství strávila Norma Jean Mortensonová, dcera neznámého otce a duševně vyšinuté matky, narozená 1. června 1926, střídavě v sirotčincích a rodinách pěstounů. V šestnácti se poprvé vdala a záhy potom její půvab objevil první fotograf.

Stala se z ní "pin-up girl", jejíž fotky si američtí vojáci lepili na dvířka skříněk. Nafotila akty na kalendář a vzniklá aféra jí posloužila jako dobrá reklama.

A pak se rozzářila světla ramp. Hned zkraje vytvořila dvě zajímavé postavy. Vyšinutost v roli psychopatické vychovatelky dětí Nell v ponurém filmu Neobtěžuj se klepáním jí náramně slušela.

Ve druhém snímku Niagara byla chladnokrevnou a záletnou Rose. Film se vyznačuje nejdelším záběrem ženské chůze v dějinách kinematografie a MM si pro natočení scény údajně uřízla podpatek u pravé boty o centimetr, čímž získala pověstné vlnění boků připomínající pohyb pístů.

Další snímky (Muži mají radši blondýnky, Jak si vzít milionáře) se už nesly ve znamení rolí atraktivní přihlouplé blondýnky. K nim se přidalo půlroční divoké manželství se světovou baseballovou jedničkou Joem DiMaggiem v roce 1954.

"MM" měla větší ambice: "Chci se stát skutečnou umělkyní a nevyvolávat jen erotické choutky. Nechci, aby mě publiku prodávali jako celuloidové afrodiziakum." Utekla do New Yorku studovat herectví a s fotografem Miltonem Greenem založila vlastní společnost Marilyn Monroe Production na výrobu filmů, v jejíž produkci pak vznikl film Princ a tanečnice.

To už byla provdaná za dramatika Artura Milera, který kvůli ní opustil ženu a dvě děti. A ona kvůli němu konvertovala k judaismu. Pak přišla nabídka na film Někdo to rád horké, Artur ji přemlouval, a ona zuřila, nebude hrát další roli hloupé ženské, co nerozezná mužské od děvčat. Nakonec ale kývla.

Kariéra je báječná věc

Při natáčení na ni často museli čekat hodiny, vysloužila si pověst nezodpovědné, rozmazlené a nesnesitelné hvězdy. Přes všechno utrpení herců a štábu se snímek z roku 1959 s Jackem Lemmonem a Tonym Curtisem stal kasovním trhákem, Marilyn při něm ovšem zažila i další ze svých několika potratů. Přesto je role Sugar její nejznámější rolí.

Po filmu Mustangové (1961) zemřel její filmový partner Clark Gable na infarkt a jeho žena ji obvinila z toho, že svými rozmary během filmování přispěla k jeho smrti. Následovala nešťastná aféra s bratry Kennedyovými. Začalo se hovořit o jejích kontaktech s FBI.

"Ve mně je mnoho lidí. Jde z nich na mě hrůza." Sama, opuštěná, se hroutila do zoufalství, selhávala v práci a utíkala k práškům: "Kariéra je báječná věc, ale když je v noci zima, člověk se k ní nemůže přitulit."

Zážitky z traumatizujícího dětství se jí vracely v podobě psychických poruch a dyslexie, která ji obtěžovala při studiu scénářů. A tak se utíkala k lékům stále častěji a víc.

Její konec dodnes provázejí pochybnosti. Neobvykle velké množství léků, nalezených v její krvi, a nejasnosti při vyšetřování podporovaly četné spiklenecké teorie o možnosti vraždy. Rovněž pokusy o znovuotevření vyšetřování po dvaceti letech od její smrti ztroskotaly.

A tak zůstaly jen dohady a taky vzpomínky podobné těm, jako měl fotograf Bert Stern: "Marilyn byla tím samým větrem a závanem, který maluje básník Blake okolo svaté postavy. Byla světlem, bohyní i měsícem. Dálkou i snem, tajemstvím i nebezpečím."