Ředitel podniku Igor Medić totiž dospěl k názoru, že je divné, že tolik zaměstnanců žije daleko za Osijekem, a tak nakoupil dvě dodávky a rozhodl, že firma bude zaměstnance vozit do práce i domů - ovšem jen k místu, které uvedli jako svou oficiální adresu. A pak se nestačil divit.

Zaměstnanci totiž z mikrobusů často vystupovali před venkovskými staveními, ke kterým nejenže nevedlo elektrické vedení, ale často neměly ani tekoucí vodu a našly se i domy, kde nebyla žádná postel. Bývalo u nich ale zaparkované auto, kterým pak výtečníci jeli domů do Osijeku a ráno zase zpět.

Hru "kdo s koho" nakonec vyhrál Medić, už začátkem června nahlásila první desítka "venkovských" zaměstnanců změnu adresy a náhle jsou z nich Osiječané. Další brzy následovali a dnes už zbývají jen dva dopraváci, kteří se ještě vozí každý den "jako direktoři" do práce a zpět desítky kilometrů. Celá akce nebyla laciná, ojeté mikrobusy přišly na 50.000 kun (160.000 korun), ročně ale firma ušetří díky nevyplácení příplatku na dopravu téměř třikrát více.