Za svou dlouhou kariéru ztvárnil Josef Somr desítky dalších zajímavých postav a nezapomenutelný je i jeho hlas, který využívá v dabingu, v rozhlase nebo při namlouvání pohádek. V sobotu obdrží sedmasedmdesátiletý Somr Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.

Čtěte také: Už je to jisté. Somr dostane Českého lva

Josef Somr se narodil 15. dubna 1934 ve Vracově u Kyjova jako prostřední ze tří bratrů ve skromných poměrech. Jako dítě se musel starat i o hospodářství. Ze snu o práci na železnici sešlo, když si mladý Somr připustil, že je "naprostý technický antitalent". Nakonec u něj zvítězilo herectví, v roce 1956 vystudoval brněnskou JAMU a vzápětí nastoupil do divadla v Českém Těšíně. Po dvou letech odešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně, poté hrál v Pardubicích (1961-1965).

V divadle nejvíce proslul účinkováním v Činoherním klubu, kam nastoupil v roce 1965. "To období patří nepochybně k nejšťastnějším v mém životě," vzpomíná na dobu, kdy neměl kde spát a kdy také poprvé zaujal filmové režiséry. V Činoherním klubu hrál pod režijním vedením Ladislava Smočka (Piknik), Jiřího Menzla (Mandragora) či Jana Kačera (Zločin a trest nebo Revizor). V roce 1978 využil nabídky, kterou mu z Národního divadla poslal Miroslav Macháček.

Mohlo být i hůře

Z Národního divadla odešel v šedesáti letech do penze, ale jako pracující důchodce se do Zlaté kapličky občas vrátil. V polovině 90. let těžce onemocněl se slinivkou a poté se změnil. Postupně se rozhodl s hraním skončit a v současnosti už bere jen práci, která ho nevyčerpává. "Mohlo by to být lepší. Ale mohlo by být i hůře, takže si nestěžuji," odpovídá na otázky ohledně zdraví.

Před lety se o působení v "Národním" vyjádřil s určitou hořkostí: "Zcela určitě znamená vrchol snažení každého herce a příchod do něj nebyl způsoben žádným chvilkovým pominutím smyslů. Ale období strávené v Národním nepočítám za nejšťastnější - co se týče života i výsledků na jevišti."

Před kamerou debutoval v roce 1964 ve snímku Obžalovaný režisérů Jána Kadára a Elmara Klose. Jeho první velká chvíle přišla o dva roky později, kdy si ho Jiří Menzel vybral do Ostře sledovaných vlaků. Jeho "razítková" scéna vstoupila do filmových dějin, ale třeba jeho věřící rodiče prý pro slavný film pochopení neměli.

Oceněn prezidentem Klausem

I na filmovém plátně a televizní obrazovce zanechal Somr nesmazatelnou stopu. Zpočátku byl zařazován do škatulek různých sukničkářů a podvodníčků, postupně ale začal ztvárňovat psychologicky komplikovanější typy postav s tragikomickým nábojem. Ke všem rolím ve filmu i na divadle vždy přistupoval s mimořádnou pílí i pokorou, za což se stal uznávanou osobností i mezi svými kolegy. Vedle Ostře sledovaných vlaků ho proslavily například filmy Soukromá vichřice, Žert, Radost až do rána, Tři veteráni nebo Kleinova série o básnících.

V posledních letech se blýskl ve filmu režiséra Vladimíra Michálka O rodičích a dětech. Ve snímku o vztahu otce a syna natočeném podle stejnojmenného románu Emila Hakla mu neméně bravurně sekundoval v roli syna David Novotný. Poté se objevil například ve filmu Jana Hřebejka U mě dobrý a roli má i v novém filmu Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. Loni měla ve Viole premiéru dramatická skica Stařec a moře, kde Josefa Somra doprovází mladý herec Marek Holý. Somrův příjemný hlas se také objevuje v rozhlase, kde se podílel například na úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci, a několikrát ho využili tvůrci večerníčkových seriálů, například v Bubácích a Hastrmanech.

Somr je bezdětný, jeho dlouholetá družka, herečka Zuzana Šavrdová, loni zemřela ve věku 65 let. Je považován za plachého a uzavřeného člověka, který ale současně umí bavit celou společnost. K jeho vášním a radostným chvilkám patří posezení ve vinném sklípku, zpěv a hra na cimbál. V roce 2005 byl oceněn prezidentem Václavem Klausem medailí Za zásluhy a je držitelem ceny Thálie 1997 a 2001. První Thálii převzal za roli v Hrubínově Romanci pro křídlovku, kterou uvedlo Národní divadlo. Druhou dostali společně s Blankou Bohdanovou za role v komorním představení Coburnovy hry The Gin Game (Džin) v pražské Viole.