Vědci z Londýnské univerzity analyzovali vzorky DNA získané ze 17 různých populací lidí žijících v Evropě, Asii a Africe. Výsledky pak dali do souvislosti s historickými a archeologickými daty o prvním městském osídlení v daných oblastech.

"Elegantní příklad evoluce v praxi"

Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké množství lidí je nositelem specifického varianty genu, o němž je známo, že poskytuje odolnost vůči TBC a lepře. Sledovaný typ genu nalezli téměř u všech obyvatel oblastí od Středního východu po Indii a v částech Evropy, kde městské osídlení trvalo po tisíce let.

Na druhou stranu se méně vyskytoval na některých místech Afriky s krátkou historií urbanizace.
"Vypadá to jako elegantní příklad evoluce v akci. Ukazuje to také význam a selektivní sílu relativně nedávných aspektů, jako je rozvoj měst, na evoluci našeho druhu. ... Zároveň toto zjištění pomáhá vysvětlit některé rozdíly v odolnosti vůči nemocem, které sledujeme na celém světě," řekl člen badatelského týmu Ian Barnes.

Kontakt a špatné hygienické podmínky

Pro města je typická velká koncentrace lidí a často také špatné hygienické podmínky. Obyvatelé měst jsou navzájem ve větším kontaktu a pravděpodobnost nákazy infekčními chorobami tu byla vždy vyšší než například u nomádů.
Nákazu přežili jedinci odolnější vůči daným infekcím a právě oni ve zvýšené míře předávali geny do dalších generací.

"Jedinci, kteří jsou odolnější vůči patogenům chorob způsobujícím značnou úmrtnost, jako jsou malárie nebo tuberkulóza, přežili a do další generace přispěli větším počtem potomků," shrnul molekulární mikrobiolog Brian Spratt.