Jiřina Bohdalová zítra osmdesátiletá - nejen diváci mají na co vzpomínat

- Ženy autor: Jan Janula

Jiřina Bohdalová sice přičichla k herectví už jako malé dítě, její cesta mezi profesionály na jevišti a před kamerou však nebyla bez překážek. Nakonec se ale Bohdalová, která 3. května oslaví osmdesátiny, zařadila mezi nejpopulárnější české herečky posledního půlstoletí.

Na kontě má desítky divadelních titulů a ještě delší je soupis všech možných postav, které talentovaná komička, ale i uznávaná představitelka vážných rolí, ztvárnila ve filmu či v televizi.

Voňavější život

K umělecké dráze nasměrovala Bohdalovou její maminka, která do Prahy přišla jako služebná, milovala ale divadlo. "V srdci chovala představy o voňavějším životě...

Proto mě od dětství nenápadně přistrkovala do prostředí, které ji tolik lákalo. Zapsala mě do baletu. Pak do komparzu," vzpomínala Jiřina Bohdalová na dětství, kdy se objevovala na jevišti s libeňskými ochotníky.

Ještě ve 30. letech se navíc několikrát mihla i před filmovou kamerou. Po maturitě se ale dvakrát marně snažila o přijetí na DAMU, a tak skončila jako učitelka na základní škole v Ostravě.

"V roce 1951 jsem se už dostala do druhého kola, ale zase mě vyrazili. Ne pro nedostatek talentu, ale kvůli živnostenskému původu," dodala dcera drobného truhláře, který v půli 50. let skončil ve vězení za protistátní činnost.

Nezapomenutelné Ucho

Kvůli němu navíc Bohdalovou, už studentku herectví, kontaktovala StB a ona se dostala do seznamu spolupracovníků. V roce 2004 ale soud její evidenci zrušil.

Po škole začínala u Jana Wericha v Divadle ABC, pak ale zakotvila na Vinohradech, kde vynikla třeba v Kočičí hře. Jiří Hubač dokonce pro Bohdalovou napsal Kláru z Domu na nebesích či Josefínu ve hře Generálka.

Před filmovou kamerou zazářila Bohdalová od 60. let nejen jako Dáma na kolejích, ale i ve snímcích Ženy v ofsajdu či Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Životní roli dostala v Kachyňově Uchu (1969), které ale zamířilo do trezoru a k divákům se dostalo až po 20 letech.

V diváky i kritikou ceněném snímku se Bohdalová sešla se svým druhým manželem Radoslavem Brzobohatým, což bezesporu pomohlo celkovému vyznění filmu.

Ani hereččin druhý sňatek (poprvé se vdala v roce 1954 za inženýra Břetislava Staše, s nímž má dceru Simonu) ale nedopadl šťastně, na začátku 80. let se kvůli Brzobohatého novému vztahu rozvedli.

Zbyly jí jen pohádky

"Naštěstí mám dceru, která porodila dva syny, takže mám pokračování, mám pro koho pracovat, neztrácím v profesi hnací motor," říká dnes na téma rodina.

V normalizaci se na plátně objevovala jen výjimečně - důvodem nebylo ani tak Ucho, jako to, že v roce 1970 svědčila na svatbě Jeleny Mašínové a spisovatele Pavla Kohouta. "K tomu do Švédska emigrovala moje milovaná sestra Jaruška," vzpomínala Jiřina Bohdalová.

O to větší příležitost ale dostala v televizi, kde už v 60. letech zaujala hlavně děti svým charakteristickým hlasem, ať už jako vypravěčka Příběhů ovčí babičky či představitelka Křemílka a Vochomůrky. Oblibu získala po boku Vladimíra Dvořáka také v Televarieté.

Ani důchod, do kterého odešla před 12 lety, neznamenal ústup ze scény. Nechyběla v  televizních Silvestrech, Pojišťovně štěstí a loni pro ni režisér Zdeněk Zelenka připravil cyklus detektivek Ach, ty vraždy. A když na letošních Tháliích přebírala cenu za celoživotní dílo, pohrozila v nadsázce publiku, že "pokoj ještě nedá".

Tagy: divadlo lidé

Zdroje: ČTK