Jednoduchý jako Vivaldi, patetický jako Beethoven. Hudební král Karel Svoboda

O tom, proč si otec ani ne dvouletého syna sáhl 28. ledna 2007 na život, se jen spekulovalo, podle známých však trpěl depresemi. Po Svobodově smrti také vyplavaly na povrch nepotvrzené informace o údajných problémech v manželství, které ale vdova Vendula odmítala. Skutečností se nicméně staly spory mezi ní a skladatelovým synem z prvního manželství Petrem, které vypukly již krátce po smrti Karla Svobody a jež řadu měsíců plnily stránky bulváru. Utichly teprve nedávno.

Poslední roky tak bylo jméno Karla Svobody připomínáno mnohem častěji v jiných souvislostech než kvůli jeho skladatelskému nadání. Právě díky hudbě se ale někdejší adept zubařského řemesla proslavil, a to nejenom na české scéně. Svoboda totiž kromě hitů pro Karla Gotta, Václava Neckáře, Helenu Vondráčkovou nebo Martu Kubišovou skládal také filmovou hudbu. Jeho melodie podkreslily slavné Tři oříšky pro popelku, televizní seriály Návštěvníci či Cirkus Humberto i řadu zahraničních snímků.

Čau lásko!

Celosvětové proslulosti pak Svobodova hudba dosáhla díky úvodní písni ke kreslenému seriálu Včelka Mája. Vznikla v roce 1975 a existuje v nespočtu jazykových verzí - českou, slovenskou a německou pak nazpíval Svobodův dvorní interpret Gott. Pro něj Karel Svoboda ostatně složil celou řadu šlágrů, vedle Lady Carneval (vznikla pro festival v brazilském Riu de Janeiro) to byla i titulní píseň ke "Třem oříškům" Kdepak ty ptáčku hnízdo máš nebo duet s Marcelou Holanovou Čau lásko.

Už na počátku 70. let Karel Svoboda, tehdy již úspěšný autor písniček i filmové hudby, zabrousil do muzikálového žánru. A to velmi úspěšně, film Noc na Karlštejně režírovaný Zdeňkem Podskalským patří i díky Svobodovým melodiím do zlatého fondu české kinematografie. Muzikál vycházející z hry Jaroslava Vrchlického se dnes úspěšně hraje i na divadle, patří například k velkým hitům pražského Hudebního divadla v Karlíně.

Díky muzikálům...

K psaní původního divadelního muzikálu se ale Karel Svoboda dostal až v první polovině 90. let, když se Zdeňkem Borovcem vytvořili Draculu. V té době Svoboda už řadu let neskládal písničky. "A proč taky? Můžu místo toho napsat muzikál nebo filmovou hudbu.

Psát hity se na tak malém trhu z finančního hlediska nevyplatí," jednoduše popsal motivaci skladatel, který se netajil tím, že hudba je pro něj prostředkem obživy. Nutno dodat, že v jeho případě velmi dobrým, a to i díky muzikálům.

Vždyť komerční úspěch Draculy byl obrovský, hrál se i v Jižní Koreji a viděly ho přes dva miliony lidí. Pět let po Draculovi pak stejní autoři přišli s Monte Cristem, který vidělo přes 500.000 diváků. Golem, Svobodovo poslední rozsáhlé dílo z roku 2006, už ale příliš úspěchů neslavil. Ani diváky dobře přijaté muzikály přitom někteří hudební kritikové moc nechválili. "Jejich schematismus ho vedl k vykrádání sama sebe," dá se například najít v recenzích.

Dvořák a Smetana dohromady

Právě opakování se či "zhudebňování sama sebe" lze číst mezi výhradami nejčastěji. Nechybí ale ani slova uznání. Například, že jeho hudba "není laciná, ale ani nijak složitá a snadno se zaryje do paměti". Poklonu Svobodovi složil v roce 2003 i tehdejší ředitel Národního divadla Daniel Dvořák. "Jednoduchý jako Vivaldi, romantický jako Čajkovskij, patetický jako Beethoven, rytmický jako Chačaturjan, zachycující nápěvy současného života jako Janáček, melodik jako Dvořák a Smetana dohromady," prohlásil na oslavě Svobodových 65. narozenin.

Karel Svoboda se narodil 19. prosince 1938 v Praze, jako vystudovaný zubní laborant pokračoval ve studiu stomatologie, nakonec ale utekl k hudbě. Začínal ve studentské kapele, první angažmá měl v taneční kavárně Vltava. V roce 1965 let prorazil se skupinou Mefisto, kterou ale koncem 60. let opustil a věnoval se skládání. Svoboda byl dvakrát ženatý, jeho první žena zemřela v roce 1993. Z prvního manželství měl dceru a syna, v druhém se mu narodila dcera, jež zemřela na leukémii.