Hemingway miloval Kubu, ale nerozuměl jí. Byl předurčen k sebevraždě

Ale je toho víc než dva oblíbené bary a rezidence nositele Nobelovy ceny za rok 1954, co Hemingwaye připomíná. Hotel Ambos Mundos ve staré Havaně stále nabízí hostům pokoj, kde Hemingway strávil první měsíce svého jednadvacetiletého pobytu na Kubě v letech 1939 až 1960.

Nemocný

Uprostřed malého pokoje trůní psací stroj, ve válci bílý list. Na stole jsou spisovatelovy brýle a tužka. Ve skříni rybářská vesta a torerovský kabátek. Na posteli knihy a dobové časopisy.

"Američané ho znají z jeho knih, ale na Kubě je jeho život předmětem ústní tradice. Žije v kubánské krajině. K jeho pochopení je potřeba jet do Havany," říká vnučka spisovatelova nakladatele Jenny Phillipsová.

Podle této mladé ženy, která v Ambos Mundos vedla kolokvium k 50. výročí spisovatelovy smrti, není pochyb o tom, že 2. července 1961 spáchal ve svém domě v Ketchumu v americkém státě Idahu sebevraždu. "Stále myslel na smrt, svým způsobem byl předurčen k sebevraždě, byl nemocný."

"Já sama jsem z vesnice, kde se narodil (Oak Park u Chicaga) a je to velice dojemné znovu se s ním setkat na těchto místech, kde strávil tolik tak důležitých let svého života," vysvětluje znalkyně spisovatelova díla Nancy Sindecarová po nevyhnutelném mojitu v Bodeguitě del Medio.

V tomto malém baru blízko havanské katedrály připravuje Reinaldo Lima alias Rey (král) zručně, silný svými 26letými zkušenostmi, tento typický kubánský koktejl: limetka, máta, cukr, soda a samozřejmě rum. "Nejlepší na Kubě," říká Rey bez mrknutí o svých mojitech.

Bez cukru a dvojitá dávka rumu

"Hemingway sem na mojito chodil každý den. Je to symbol přátelství mezi našimi dvěma národy," dodává barman před nástěnnou malbou, na níž si romanopisec přiťukává s kubánským básníkem Nicolásem Guillénem na pozadí tvořeném vlajkami obou zemí, které v roce 1961 přerušily diplomatické styky.

O trochu výš ve staré části města vzdává Floridita spisovateli čest jeho sochou - zpodobňuje ho opřeného lokty o barový pult, kde mu bylo věnováno speciální daiquirí: bez cukru, ale s dvojitou dávkou rumu.

"Svoje daiquirí ve Floriditě, svoje mojito v Bodeguitě," napsal Hemingway, který žil asi 30 kilometrů odtud, na Fince Vigíi, koloniálním domě ztraceném v tropické zeleni západně od Havany.

Finca Vigía, kterou vdova po spisovateli Mary Welshová věnovala Kubě, je stále malým Hemingwayovým muzeem: nábytek, knihy, lovecké trofeje, oblečení... A taky loď Pilar, na které jezdil rybařit.

Marina Barlovento na západním předměstí Havany bývala jeho výchozím bodem. Tam se také v květnu 1960 seznámil s Fidelem Castrem. Přístaviště se teď jmenuje Marina Hemingway a každoročně je základnou rybářské soutěže o trofej nesoucí rovněž spisovatelovo jméno.

Neumřel, pořád žije

Hemingway, milovník mečounů, je přítomen také na druhém konci Havany, v malém rybářském přístavu Cojímaru, kde žil Gregorio Fuentes, jenž se stal předlohou hrdiny novely Stařec a moře, za kterou spisovatel dostal Nobelovu cenu.

Nemocný, vystavený tlaku amerických úřadů, které jeho pobyt na Kubě viděly nerady, musil Hemingway 25. července 1960 ostrov opustit.

"On neumřel," spěchá s opravou ředitelka Finky Ada Rosa Alfonsová. "Na Kubě žije pořád. Hemingway je nesmrtelný," usmívá se.