Rychlé a správné určení diagnózy ukazuje kvality lékaře, a naopak, i znalost nejmodernějších postupů. Bez správné diagnostiky, může nesprávná léčba pacienta nevratně poškodit. Proto čím dál více lidí vyhledává pomoc a radu aktivně, především v ochranné anonymitě internetu a kontroluje kroky, které jeho ošetřující lékař provádí. Podle platného zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění má pojištěnec právo na výběr lékaře či jiného odborného pracovníka ve zdravotnictví a zdravotnického zařízení. Toto právo může uplatnit jednou za tři měsíce. V případě špatné diagnózy a nasazení neadekvátní léčby jsou tři měsíce velmi dlouhá doba, po kterou se může zdravotní stav pacienta rapidně zhoršit a dovést jej k smrti či trvalé invaliditě. Má-li pojištěnec za to, že mu není poskytována náležitá zdravotní péče, zákon mu nabízí pouze: a) podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení nebo jeho zřizovateli, b) obrátit se na Českou lékařskou komoru, Českou stomatologickou komoru nebo Českou lékárnickou komoru, týkají-li se nedostatky odborného nebo etického postupu lékaře nebo lékárníka, anebo na jinou profesní organizaci, pokud byla zřízena, týkají- li se uvedené nedostatky jiného zdravotnického pracovníka, c) obrátit se na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem, zejména odmítne-li zdravotnický pracovník provést zdravotní výkon spadající do hrazené péče, d) obrátit se na příslušný orgán státní správy, který provedl registraci zdravotnického zařízení podle zvláštního zákona. Na počátku každé první návštěvy u lékaře stojí zdravotní potíže. Klient ví, co jej bolí či jaké má přibližné problémy, ale pro určení úspěšných léčebných postupů je potřeba stanovit diagnózu. Ta, pokud je chybná, znemožňuje rychlou léčbu pacienta a navíc nezabraňuje rozvoji onemocnění. Mnohdy dochází k přehodnocení klinických projevů a lékař určí novou, tzv. pozdní diagnózu. To už ale může být choroba v pokročilém stádiu a ohrožovat člověka na životě. Chyba ale nemusí být pouze na straně lékaře. Velké množství pacientů zanedbává varovné signály a odkládá návštěvu lékaře a s tím spojená vyšetření na neurčito. Důvodů může být několik. Pacient může mít ostych, strach, nemá čas zajít k lékaři nebo má stálé problémy a doporučený léčebný postup mu nevyhovuje. Pak je na místě pokus o získání second opinion neboli „druhého názoru“. Jde o konzultaci odborného specialisty. Nejjednodušším způsobem je samozřejmě anonymní poradenství z pohodlí svého domova. Tuto možnost nabízí webový server www.ordinace.cz, který umožňuje on-line konzultaci s lékařem. Pacient se nemusí bát, že se zesměšní nebo na něj lékař nebude mít čas. V klidu si rozmyslí potřebné odpovědi, protože návod na zaslání dotazu jej bude intuitivně navádět k předání potřebných informací k možnému vyjádření. Tohoto faktu si je velmi dobře vědoma klinická psycholožka, Mgr. Alena Markusová, která je názoru, že klíčem úspěšné léčby je spolupracující poučený pacient. Jako radu uvádí dvě základní pravidla: „Pravidlo číslo jedna: Nebojte se zeptat, když vám něco není jasné. Nikdo vás nesmí podezírat z hypochondrie, pokud se cítíte špatně, nastavená léčba nezabírá a problémy přetrvávají. Dobrý lékař bude pátrat po příčině a snažit se vylučovací metodou (tzv. diferenciální diagnostika) dobrat k podstatě. Měl by vám také příčiny možných potíží trpělivě vysvětlovat a ne Vás pouze odbýt. V případě, že nebudete spokojeni, hledejte „druhý názor“ odborníka z dané specializace. Pravidlo číslo dvě: Neuchylujte se k alternativním postupům. Zaneprázdněnost lékařů a občas i jejich odměřený přístup vedou k tomu, že se lidé obracejí k léčitelům. Ti mají zpravidla času více, jsou vstřícní a nabídnou tedy i prostor pro psychologickou podporu. Pokud se ovšem bude jednat o závažný zdravotní problém, mohou vám spíše uškodit, zejména oddálením účinné léčby. Proto je vhodnější vyhledat lékaře, který Vaši nemoc bude brát vážně.„